Listopad 2007

Co je meditace

28. listopadu 2007 v 12:10 | Tia |  Meditace
Klíč k meditaci spočívá ve schopnosti soustředit se na jeden jediný problém než na chaotickou změť věcí. Snížením přílivu informací a vjemů se pokoušíme dostat se do stavu, který omezuje nutkavou duševní činnost. Je prokázáno, že meditace ovlivňuje dýchání, krevní tlak, srdce. Pocit harmonie, klidu a odpočinku, kterou meditace přinášejí nezmírňují jen okamžité problémy, ale zlepšují schopnost zvládnout po tělesné i duševní stránce nastávající úkoly a vypořádání se s budoucími úkoly a povinnostmi, situacemi.Bohužel u meditace je nutné vyšetřit si přes den alespoň 10 - 20 minut volného času, kdy nebudeme nikým rušeni a také je nesmírně důležitá pravidelnost.
http://www.tetakaterina.cz/images/108-meditation.jpg

Dobře znázorněný kočkodlak

28. listopadu 2007 v 12:02 | Tia |  Kočkodlaci
Obrázek “http://img8.imageshack.us/img8/8356/ankh.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.


Na tomto obrázku je kočkodlak... Ne, kočkodlak tak nevypadá do opravdy, ale tenhle obrázek mě zaujal tak vám ho sem dávám...

A tady v plném zvětšení:

Starobylá rčení upírů

28. listopadu 2007 v 11:47 | Tia |  Upíři
Tento text obsahuje řadu rčení starých upírů v Latinském jazyce. Jazyce mudrců a učenců na Brujahově rodném světě. Ve světě ..nás temných
Starobylá Filosofie
Sine Pyramide nihil sumus - Bez Pyramidy jsme ničím.
Vim Pyramidis in saxibus quadratis - Síla Pyramidy je v jednotlivých kamenech.
Pyramidis tenet sanguine, sed ratio quoque - Pyramidu drží pohromadě jak krev tak rozum.
Hodie animi nostri, postridie orbis - Dnes naše duše, zítra celý svět.
Mors principium est - Smrt je teprve počátek.
Scientia non est potentia, quae prologum potentia solidum est - Vědění není moc, ale jen předehra k moci.
Facies quatro Pyramidis sunt: Velle, Noscere, Audere et Tacere. - Čtyři strany Pyramidy jsou: Přát si, Vědět, Odvážit se a Mlčet.
Ne invoces expellere non possis - Nevyzívej co nemůžeš zvládnout.
Sub Pyramidis umbra sumus - Stojíme ve stínu (ochraně) Pyramidy.
Nox praesidium nostri - Noc je naší ochranou
Starobylá Slova
Noctuabundus - Stvoření noci, Noční poutník
Natus Cainum - Dítě Kainovo
Sanguis - Krev
Vitae - Život (nebo Krev ve slovníku upírů).
Vis - Síla , energie
Cruor - Prolitá (stracená) Krev
Sanguis malus - Zlá Krev
Sanguinis vinculum - Pouto Krve
Ultio sanguinus cujus - Pomsta Krve
Arcanum Arcanissimum - Tajemství všech tajemství
Starobylá Rčení
Frontis nulla fides - Nedůvěřuj vzhledu.
Bestiae sumus, ut non bestiae simus - Jsme zvířaty, aby jsme se zvířaty nestali.
Scientia est potentia - Vědění je moc.
Exercitato Artem Parat - Cvik tvoří dovednost.
Sunt pueri pueri, pueri puerilia tractant - Děti jsou děti a dělají dětské věci.
Labor improbus omnia vincit - Velká práce předčí vše.
Quid vesper ferat, incertum est - Co večer přinese je nejisté.
Non est discipulus super magistrum nec servus super dominum. - Učeň nepřesahuje svého učitele, stejně jako otrok nepřesahuje svého pána.
Mundus vult decipi, ergo decepiatur - Svět chce být obelháván, tak je obelháván.
Omne ignotum pro magnifico est - Vše neznámé vypadá úžasně.
Repetitio est mater studiorum - Opakování je matkou moudrosti.
Cavendi nulla est dimittenda occasio - Žádná chvíle k ostražitosti nesmí být přehlížena.
In re dubia melius est verbis edicti serviri - V nejistých chvílích je nejlepší řídit se rozkazy.
Pretium Scientiae. - Cena za moudrost.
Scientia ultima stat pretio ultime - Velká moudrost stojí velké oběti.
Carpe noctem! - Zmocni se noci!
Fiat ignem. - Nechť je oheň.
Scribit, fiet - Je tak jak je psáno.
Sanguis vitam est - Krev je život.
Sanguis est vim - Krev je síla.
Vitae animum nobis est - Krev je tvá duše.
Sanguis est ignem et aquam. - Krev je oheň a voda.
Nomen est. - Res non est. Jméno je, věc není.
Nunc nox, mox lux - Teď je noc a náhle je den.

Upíří hřbitov

28. listopadu 2007 v 11:41 | Tia |  Upíři
Dosud největší objevené upírské pohřebiště na světě leželo přímo v srdci Evropy. V Čelákovicích u Prahy.
Obrázek “http://www.andor.cz/images/graveyeard.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Roku 1966 objevil pohřebiště na své zahradě při výkopu pro vodovod pan František Zmek. Svůj nález nahlásil na policii a přivolaný lékař zjistil, že se jedná o kosti velmi staré. Vše bylo nahlášeno archeologickému ústavu, který zde nařídil a provedl rozsáhlý výzkum. Na poměrně malém rozměru zahrady se postupně odkrylo jedenáct hrobů se čtrnácti těly. Stáří pohřebiště bylo určeno do období 10-11.století! Tak zní stručná úřední charakteristika. Za ní se ovšem skrývá druhá část příběhu, která byla označena razítkem tajné-nevhodné ke zveřejnění.
Co se našlo?
Všichni mrtví zemřeli násilnou nepřirozenou smrtí. Téměř polovina zemřela v mladém dospělém věku dvaceti až čtyřiceti let. Příčinou smrti tedy nebyl vysoký věk nebo stáří. Spolehlivě byly vyloučeny i nemoci či morové epidemie. V době smrti byli všichni pohřbeni v plné zdravé životní síle. Robutnost koster ukazuje nadprůměrnou a silnou tělesnou stavbu. Rovněž výška mrtvých byla neobvyklá a to nejen na tehdejší dobu. V horních dásních některých jedinců byly nalezeny deváté špičaté zuby. Celkový výraz obličeje nesl nezvykle ostré rysy s mohutným obočím a hlubokým pohledem.
U všech nalezených jedinců byly prokazatelně provedeny protiupírské zásahy. V hrobech se nalezly nejen pozůstatky dřevěných kůlů v srdci, ale i zvláštnosti v uložení jednotlivých těl. Polohy koster nesly jasné stopy násilí na mrtvých a prokazatelnou manipulaci s těly i po několika měsících po pohřbení. Hroby se znovu otvíraly a na mrtvých se prováděly další rituální protiupírské zákroky. Někteří byli uloženi tváří k zemi a ruce měli spoutané za zády. Hlavy mrtvých byly násilím odděleny a podle průzkumu krčních obratlů musely být odděleny posmrtně-ukroucením.

Hypotézy o upírech

28. listopadu 2007 v 11:37 | Tia |  Upíři
Astrální upíři
První hypotéza praví, že to, co vystupuje z hrobu, není fyzické tělo upíra, ale tělo astrální. Tento pojem je možná někomu neznámý, a tak ho trochu osvětlím.
Dle určitých teorií člověk sestává nejen z fyzického těla a duše, ale existuje i jakýsi prostředník mezi nimi, a tím je právě astrální tělo. Astrální tělo je přesným, ale nehmotným obrazem těla fyzického. Z fyzického těla má tedy podobu, ale konzistencí je nehmotné, jako duše. Za života člověka prostupuje jeho hmotné tělo a je s ním těsně spojeno. Občas - i když velmi zřídka - dochází k případům, že astrální tělo z hmotného těla vystoupí a volně putuje po libovolných místech. S hmotným tělem, které upadne do stavu jakési strnulosti a v bezvědomí zůstává na jednom místě, je však stále spojeno jakousi tenkou nití, která znamená život. Astrální tělo obsahuje lidské vášně, ale hlavně životní energii, jakousi nervovou sílu, která hmotné tělo oživuje a je mu předávána prostřednictvím krve. Po smrti se astrální tělo i s duší odpojuje od mrtvoly a může ještě po určitou dobu přetrvávat samostatně, i když se už hmotné tělo zcela rozložilo. Čím více člověk za svého života podléhal pudům a vášním, tím pomaleji se astrální tělo rozkládá, přetrvává v astrálu a zadržuje tam i duši na její cestě do světa vyššího. Chce-li si čaroděj nebo mág, ovládající okultní praktiky, zachovat i po smrti svou kompletní osobnost, musí udržet astrální tělo ve spojení s tělem fyzickým (třeba i na dálku), čímž zamezí rozkladu fyzického těla. Takto nějak by se tedy dalo definovat astrální tělo.
Teorie, která zastává myšlenku astrální konzistence těla upíra, tedy říká, že upír dokázal zamezit rozkladu pohřbeného fyzického těla, a proto mohlo jeho astrální tělo vystupovat z hrobu a bloudit po okolí. Jeho fyzické tělo fakticky nežilo, pouze vegetovalo. V rakvi neležel člověk s tlukoucím srdcem a teplou krví, nýbrž jakýsi zoofyt, ve kterém bezvědomě kolovala krev jako chladná rostlinná šťáva pomalu stoupající vénami k srdci a pak opět zvolna klesající. Arterie upíra se prý podobají cévám rostlin, vedoucím ke kořenům. Nasávají vlhkost z prostředí hrobu a nasycují jí tělo, které pak vyměšuje různé sekrety. Otylost upírů se podobá bujnému vzrůstu rostlin náhodou vyrostlých v hlubinách dolů, které jsou vybledlé, ale přitom široké, tučné a dužnaté. De fakto astrální tělo přebírá dřívější úkol fyzického těla - živit se za účelem zachování života. V souvislosti s touto teorií se nabízí otázka, co vlastně takový upír lidem vysával - krev či pouze energii? Vzhledem k tomu, že astrální tělo je nehmotné, tak odpověď musí znít, že energii. Zabrousíme nyní do oblasti psychotroniky, kde nalezneme ekvivalent upířího jednání:
V moderní psychotronice se běžně hovoří o jevu zvaném energetické upírství. Každý člověk má svou životní energii, která mu dodává síly. Každý má také schopnost dodávat či odnímat energii jiným. Většinou se tak děje nevědomky, a tak se stává, že někteří lidé mimovolně svou energii rozdávají a jiní ji zase "kradou". Tito lidé si pak zaslouží označení "energetičtí upíři". Takovíto lidé odnímají energii druhým a přivlastňují si ji. Osobám, které jsou těmito energetickými upíry trvale vampyrizovány, pak vlastně nezbyde nic jiného, než se také stát upíry, aby si mohli chybějící a k životu potřebnou energii doplnit. Zde se tedy dění naprosto shoduje s lidovou pověstí - kdo je vysáván upírem, za čas se jím sám stane. Faktem je, že někteří lidé naopak ovládli schopnost dodávat energii druhým a stali se z nich tak lidoví léčitelé.
Vraťme se ale k upírství jako takovému. Hypotéza o astrálních upírech má dvě větve: jedna hovoří o čistě energetickém upírství, které páchá astrální tělo, které je viditelné jen ve výjimečných případech. Někteří zastánci této teorie však nevylučují, že upíři možná dokáží své astrální tělo zhmotnit, a pak by bylo docela možné, že lidem sají doopravdy krev. To je tedy druhá "větev" teorie o astrálních upírech. Materializace je v okultismu pojem celkem běžný. Byly popsány případy, kdy se na seancích, na kterých působila obzvláště silná média, začala před zraky zúčastněných vytvářet lidská postava, která byla někdy i zcela hmatatelná. Známý anglický fyzik prof.Wiliams Crokes se rozhodl jev materializace zkoumat a došel k velice zajímavým závěrům. Tři roky prováděl pokusy s patnáctiletou dívkou Florencií Cookovou, která měla silné mediální schopnosti. Při pokusech vždy upadla do hlubokého transu a vedle ní se zhmotnila zdánlivě zcela živá a skutečná postava. Florencie musela být při pokusech chráněna před světlem, protože - jak Crookes zjistil - denní světlo působilo na materializovanou postavu rozkladně. Pokusy proto zpočátku prováděl při světle petrolejové lampy, která na materializaci působila nejméně rušivě, později však zjistil, že nejdokonalejší je světlo fosforeskující. Sestrojil si tedy speciální fosforovou lampu, při které mohl velice dobře materializační jevy pozorovat. Crookesův spolupracovník, elektrotechnik ing.Varley, se jednou dotkl ruky zmaterializované postavy, a shledal ji velice chladnou a vlhkou narozdíl od teplé a suché ruky média. Po ukončení materializace si postava stoupla ke zdi, rozpažila ruce a v této poloze se rozplynula jako pára. Někdy však byla dematerializace náhlá a postava zmizela okamžitě. To bylo obyčejně tenkrát, kdy médiu hrozilo nebezpečí náhlého probuzení z hlubokého transu. Všechno nasvědčovalo tomu, že postava čerpá energii pro svou materializaci z těla média. Pokud nestačila, čerpala ji z těl ostatních přítomných, aniž by o tom věděli. Svědčila o tom jistá oslabenost a únava, která se po ukončení seance některých účastníků zmocnila. Energie pro materializaci se dá ale také získat z dýmu určitých kuřidel nebo z krve.
Takže tedy podle názoru některých spiritistů není upír, vycházející z hrobu a sající krev, nic jiného, než zhmotnělé astrální tělo zemřelého. Je v tak úzkém spojení s mrtvolou, že ji může postupným odhmotněním a opětovným zhmotněním dodávat krev, aby ji uchovalo před hnilobou. V hrobech upírů bývají malé otvory podobné myším děrám, kterými by astrální tělo v podobě ektoplazmy mohlo z hrobu unikat, aby se vně hrobu materializovalo, čímž by získalo lidskou podobu. Pokud by se upír zhmotnil jen částečně, vysvětlovalo by to, jaktože pro něj nejsou překážkou zavřené dveře, proč nevrhá stín ani se neodráží v zrcadle. Hypotéza operující s materializací dokonce vysvětluje i další aspekt legend o upírech - totiž to, že upír vychází z hrobu jen v noci, protože denní světlo by ho zahubilo. Jak bylo výše řečeno, denní světlo má na materializované tělo rozkladný vliv.
Hypotézy
Zaživa pohřbení
Doktor Hubert Mayo je vědec, který na astrální těla nevěří, a proto se jev upírství snaží vyložit racionálnějším způsobem. Podle něj nejsou upíři nic jiného, než zaživa pohřbení mrtví. Dříve, když byla ještě medicína v plenkách, se stávalo velmi často, že lékař konstatoval smrt, ale dotyčná osoba přitom mrtva nebyla. Existují totiž různé stavy strnulosti, které ani dnešní zkušený lékař tak snadno nerozpozná od skutečné smrti. Indičtí jogíni se dokonce do takovéhoto stavu dokáží dostat záměrně. Ale vraťme se k teorii Dr.Maye. Ten se totiž domnívá, že zaživa pohřbení, kteří v hrobě či hrobce procitli a uvědomili si svou neradostnou situaci, v zoufalé snaze se zachránit intenzivně mysleli na své příbuzné a tím u nich vyvolali halucinace, kdy si příbuzní mysleli, že vidí přízrak zemřelého. Hloubku a zoufalost takto postiženého člověka velice sugetivně vystihl E.A.Poe:
Drtivý tlak na plíce - dusivé výpary vlhké plsti - přilnavá lepkavost rubáše - neúprosné objetí těsného prostoru - černá tma absolutní noci - ticho jako v podmořské tůni - neviditelná, ale hmatatelná přítomnost červů - to vše a k tomu představa vzduchu a trávy nahoře, vzpomínka na drahé přátele, kteří by nás přispěchali zachránit, kdyby se nějak dozvěděli o našem osudu, a zároveň vědomí, že se o něm nikdy nedozví, že jsme beznadějně odsouzeni k osudu člověka skutečně mrtvého - všechny tyto vjemy a úvahy vnášejí do srdce, které dosud tepe, tak obludný a nesnesitelný děs, že se ho zalekne i ta nejtroufalejší fantazie. Na povrchu země neznáme nic trýznivějšího - v útrobách pekelných si nedovedeme představit nic přízračnějšího.
Tento úryvek myslím dostatečně vystihuje, jak se cítí člověk, který se do takovéto situace dostane. Není tedy vůbec nemyslitelné, že člověk, který se probere v hrobě, soustředí neskutečně své myšlenky, které mohou být tak silné, že u žijících osob vyvolají telepatii či halucinace. V případě, že by tato hypotéza byla správná, znamenalo by to otřesnou věc - exhumované nezetlelé mrtvoly hýbající očima nebyli žádní upíři, ale ochromení, zaživa pohřbení nebožáci, kteří nebyli schopni říci, co se s nimi stalo. A místo očekávané záchrany je čekalo probodení dřevěným kůlem...
Vládce teroru
Drákula
Určitě mezi vámi není nikdo, kdo by neznal příběh o hraběti Drakulovi, královi upírů. Možná ale už ne všichni víte, že celý příběh není jen holý výmysl, že se v něm skrývají i zrnka pravdy. Nejen, že existuje Transylvánie (jinak také Valašsko) i vesnice Bystrice, kam je děj románu situován, existoval i hrabě Drakula. Povězme si tedy něco o něm, abychom lépe pochopili, proč si ho Bram Stoker vybral jako hrdinu svého hororového románu.
Kolem r.1440 se na území Valašska, ležícím v dnešním Rumunsku, objevil rytíř Vlad III., který sváděl tvrdé boje s tureckými nájezdníky. Rytíř nosil na svém štítu a na korouhvi symbol zlatého draka, což byla pocta, kterou mu udělil římský císař podle starobylého zvyku, zavedeného již císařem Konstantinem. Drak se latinsky řekne "dracon", ale valašští horalé si toto slovo změnili na "dracul" - odpovídalo to totiž lépe jejich jazyku. Tímto jménem začali tedy Vlada III. nazývat. Vlad Drakul byl zpočátku bojovník odvážný, později však Turkům ustoupil a jako rukojmí za svou poslušnost jim dal své syny Vlada a Radu. Mladý Vlad strávil mnoho let pod tureckým "dohledem" a často se setkával s ukrutnostmi typu napichování lidí na zaostřený dřevěný kůl atd., jimiž Turci trestali své odpůrce. Je více než pravděpodobné, že právě tyto zážitky z dětství měly na Vladovu osobnost zhoubný vliv. Když se mu totiž podařilo od Turků uprchnout a vrátit se do své vlasti, převzal moc po svém otci a začal vládnout - a to velmi krutě. Mezi lidmi se mu začalo říkat "Drakula", tedy drakův syn. O Drakulovi se hovoří v mnoha písemnostech, hodnocení jeho osoby se však rozcházejí. Podle jedněch byl hrdina, podle druhých psychopat, další tvrdí, že to byl dobrodinec, jiní zase, že masový vrah. Pravdou je, že byl neohrožený bojovník - nebál se postavit se s hrstkou ozbrojených sedláků mohutné turecké armádě, nad kterou nakonec po mnoha bojích zvítězil a získal tak nezávislost Rumunska. Ve své zemi nastolil právo a pořádek, avšak poněkud drsným způsobem - za sebemenší přestupek byl trest smrti - nabodení na dřevěný kůl, což Drakula odkoukal v tureckém zajetí a později za své vlády hojně praktikoval. Za své vlády nechal popravit několik desítek tisíc tureckých vojáků a přes 100 000 svých poddaných (tehdy mělo Rumunsko asi 500 000 obyvatel), všechny tímto krutým způsobem. Jen jednou udělal výjimku - to když se rozhodl zbavit zemi chudoby a definitivně vyřešit otázku příživnictví a žebroty. Učinil to způsobem vskutku originálním: sezval žebráky z celé své země k hostině do domu, který dal hned po předkrmu uzavřít a pak zapálit i s hosty.
Zdá se, že Drakula byl skutečně sadistický psychopat. Pro svou zálibu napichovat lidi na kůl si vysloužil přezdívku "Tepes" čili Napichovač, pod kterou je znám i v současnosti. Ačkoli tedy skutečný Drakula byl bytost krvelačná, s upírstvím zřejmě neměl nic společného. Přesto se po jeho smrti rozšířily legendy, že z Drakuly se stal upír. Historikové tvrdili, že Drakula je pohřben v hrobce v klášteře na ostrově Snagov uprostřed stejnojmenného jezera, čtyřicet kilometrů od Bukurešti. Oficiální otevření hrobky v roce 1931 však přililo olej do ohýnku lidových legend - hrobka byla totiž prázdná. Našly se v ní jen zvířecí kosti a staré rumunské nádoby. Otázka, kde se tedy nalézají ostatky Drakuly, je dodnes nezodpovězena. Rumunští historici jsou však stále přesvědčeni, že ve snagovském klášteře - podle jedné teorie je totiž Drakula skutečně v hrobě před oltářem, jenže hlouběji, než se kopalo při průzkumu v roce 1931. Horní hrob se zvířecími kostmi měl prý jen odvrátit pozornost a odradit vykradače hrobů od toho skutečného, který je pod ním. Tento způsob utajení hrobek užívali i staří Egypťané. Další možnost je, že Drakulovi patří ostatky, které byly nalezeny v nepoznamenaném hrobě poblíž dveří kaple. Kromě lidských kostí tam totiž byly nalezeny i útržky červené hedvábné látky a šperky s Drakulovým znakem. Tyto nálezy byly dopraveny do bukurešťského Historického muzea, odkud však záhadným způsobem zmizely. Dodnes nebylo vysvětleno, kam se vše podělo.
Vampíři
Neustálý strach
Ačkoli by se mohlo zdát, že mýtus upírství nemohl do dnešních dnů přežít, opak je pravdou. Obzvláště v zemi hraběte Drakuly - rumunské Transylvánii - je mezi některými vesničany strach z upírů zakořeněn a ještě dnes je tak veliký, že mnohdy rozpoutá davovou hysterii s tragickým koncem. Stalo se dokonce, že vystrašení vesničané povraždili rodinu, o jejíchž členech si mysleli, že jsou upíři. Nešlo vlastně o vraždu v pravém slova smyslu, ale o "likvidaci upírů" - dotyčným osobám prokláli srdce dřevěnými kůly, jak radí postup zahubení upíra.
Jak tedy dnešní povídání zakončit? Vysvětlujících hypotéz není mnoho, de fakto jen dvě, ale obě jsou celkem pravděpodobné a z většiny fenomén upírství vysvětlují, obzvláště hypotéza č.1. Teorie druhá by se dala určitě na některé případy aplikovat, ale přece jen má značné trhliny, takže já osobně ji beru jen jako teorii doplňující. Vy si svůj názor však musíte utvořit sami.
Použitá literatura: Ivan Mackerle - Drákulovi v patách

Historie upírů

28. listopadu 2007 v 11:34 | Tia |  Upíři
Obrázek “http://tn3-1.deviantart.com/fs12/300W/f/2006/320/a/7/Legend_of_the_Vampire_III_by_Micchu.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

ahlédněme do starých kronik, co o upírech hovoří ony. Pro zajímavost uvedu dva záznamy z kroniky českého kronikáře opata Neplacha. Zápisy pocházejí ze 14. století a možná mohou vyvolat úsměv formou, jakou jsou psány, ale jádro je zcela určitě pravdivé:
Roku 1336 zemřel míli cesty od Kadaně v Čechách ve vsi Blově pastýř nějaký, jménem Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsech, lidi děsil a dávil a k nim mluvil. Kohokoliv v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit, byl nadut krví jako měch a strašlivě řval. Naložen byv na vůz, stahoval a skrčoval nohy jako živý. Když byl položen ne oheň, jeden z přístojících popadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem: "Velice jste mi tím uškodili", a vzápětí z něj vyhrkla krev jako z nějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo.
Roku 1344 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka. Hned po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita třemi olšovými kůly, krev z ní tak velmi tekla jako z hovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když se z úst vytáhl, byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit.
Fakta
Ověřené dokumenty
Podobných případů bychom ve starých písemnostech nalezli velmi mnoho. Problémem je, že je sporné, zda mají také faktickou hodnotu, a když ano, tak do jaké míry. Proto se jimi nebudeme zabývat nijak vážně. Existují však i úřední dokumenty, které jev upírství potvrzují a které už nelze brát jen tak na lehkou váhu. Jsou totiž sepsány a podepsány soudci, lékaři nebo vojáky, kteří jakožto úřední osoby pohlíželi na svět realisticky a ve spisech nic nepřikrášlovali ani nepřidávali. Právě takovéto osoby bývaly pověřeny zprávy o upírech zkoumat, a na základě toho vyhotovili listiny, o nichž si teď povíme.
Zajímavý případ se stal v roce 1725 ve vesnici Kisilovy v Uhrách. Asi tři týdny po pohřbu jistého Petra Plogojoviče onemocnělo náhle ve vesnici několik osob. V osmi dnech zemřelo devět osob, starých i mladých, a to po krátké jedno- či dvoudenní nemoci. Všichni na smrtelné loži vypověděli, že příčinou jejich smrti je Plogojovič, který k nim v noci přišel jako upír, lehl si na ně, stiskl jim hrdlo a vysál jim krev. Aby bylo zabráněno dalšímu neštěstí, rozhodli se občané otevřít Plogojovičův hrob a mrtvolu spálit. Obrátili se proto na císařského místodržitele a na místního faráře, aby jim k tomu udělili povolení. Ti se zpočátku zdráhali, ale když jim vesničané pohrozili, že opustí vesnici a usadí se jinde, postoupili nakonec celou záležitost soudnímu dvoru do Bělehradu, odkud byli do vesnice vysláni dva úředníci. Komise dala otevřít hroby všech, kteří zemřeli v posledních šesti týdnech. Když otevřeli hrob Plogojoviče, nalezli jej s otevřenýma očima, s přirozenou barvou obličeje a bez nejmenšího mrtvolného zápachu. K nálezu byl proto přivolán ještě císařský důstojník z Gradišky, který do úředního protokolu uvedl následující:
...odebral jsem se v průvodu popa z Gradišky do jmenované obce Kisilovy, abych prohlédl již vykopané tělo Petra Plogojoviče a podle skutečné pravdy jsem zjistil toto: Předně nebylo tu ani stopy onoho zápachu, jaký pociťujeme z hrobu a z těla mrtvého. Tělo, jehož nos byl pouze trochu splasklý, bylo zcela čerstvé, vlasy, vousy i nehty, když předtím staré vypadaly, byly znovu narostlé, stará kůže, která byla poněkud bělavá, se oloupala a novou bylo pod ní viděti. Obličej, ruce i nohy a vůbec celé tělo bylo takové, že za života nemohlo lépe vypadati. V jeho ústech jsem spatřil - ne bez úžasu - trochu čerstvé krve, kterou vysál podle všeobecných výroků z těch, jež připravil o život - sumou byly tu všechny známky, jaké takoví lidé, jako již shora pověděno, mají míti. Když tedy pop i já jsme spatřili toto divadlo, přičemž lid byl stále rozčilenější a také poděšenější, připravili všichni poddaní rychle kůl, který zahrotili, přiložili jej mrtvému tělu na srdce, aby bylo probodeno, a při probodení nejen že se mnoho krve ukázalo z úst a uší, a sice krve zcela čerstvé, nýbrž objevily se ještě jiné pusté známky, kterých z respektu pomíjím. Potom zmíněné tělo podle zvyku spálili na popel, což vysoce slavnému úřadu oznamuji a zároveň oddaně a nejposlušněji prosím, aby, kdyby se tu byla stala nějaká chyba, nebyla přičtena mně, nýbrž lidu, který byl strachem jako bez sebe.
Doba, o které se hovoří, je doba, kdy Evropu doslova zachvátila vlna upírství. Úřady se k věci nestavěly vůbec laxně, důkazem toho je, že byly ustanoveny mnohé komise pověřené zkoumáním zpráv o upírech a případně zásahem. Častým exhumacím byli přítomni lékaři, kteří byli pověřeni vyhotovením protokolu o zásahu.
Fakta
Visum et repertum
Jedním z nejlépe zdokumentovaných, nejznámějších a zároveň nejzáhadnějších je případ z vesnice Medvědija v Srbsku, o kterém se zachoval úřední dokument, který budu citovat. Název zní "VISUM ET REPERTUM stran tak zvaných upírů, čili vysávačů krve v Medvědiji v Srbsku na turecké hranici 1.ledna 1732."
Na opětná udání, že ve vesnici Medvědija v Srbsku tak zvaní upíři mnoho osob bídně sprovodili ze světa vysávavše jim krev, byl jsem na rozkaz zdejšího vrchního velitelství spolu s pány důstojníky a dvěma vojenskými ranhojiči k tomu ustanovenými vyslán, abych věc podrobně vyšetřil. Vyšetřování toto konali jsme za přítomnosti velitele setniny hajduků, kapitána Goršice Hadnaka barjaktara a starších hajducké vesnice. Tito, byvše vyslechnuti, udali jednohlasně, že asi před pěti lety jeden tamní hajduk, jménem Arnold Paole, který si pádem z vozu zlomil vaz, za svého života často vypravoval, že byl za svého pobytu u Gosovu v tureckém Srbsku často velmi prudce soužen upírem a že teprve, když pojedl hlíny z hrobu takového upíra a potřel se jeho krví, byl jeho pronásledování zbaven.
Zmínění hajduci vypověděli dále toto:
1. Dvacet až třicet dní po smrti uvedeného Arnolda Paola stěžovali si někteří obyvatelé vesnice, že jsou v noci krutě trýzněni; z nich pak skutečně čtyři osoby zemřely. Aby tomu zlu učinili přítrž, vykopali zmíněného Arnolda Paola asi za čtyřicet dní po jeho smrti z hrobu a shledali, že jeho mrtvola jest úplně neporušená, že mu tekla zcela čerstvá krev z očí, uší a nosu, že rubáš a prostěradlo v rakvi byly veskrze zkrvavené atd. Poněvadž z toho poznali, že zde běží o skutečného upíra, probodli mu podle obyčeje srdce špičatým kůlem, přičemž
2. vydal zcela dobře slyšitelné steny a vyšla z něho hojnost čerstvé krve. Spálili tudíž mrtvolu ještě téhož dne a popel hodili do hrobu. Všichni, kdož byli upírem usmrceni, stali prý se rovněž upíry. Vykopali proto svrchu zmíněné čtyři osoby z hrobu, vyšetřili je stejným způsobem, propíchli jim srdce kůly a spálili je rovněž na popel. K tomu připojili svědci, že Arnold Paole útočil též na dobytčata a vysával jim krev. Poněvadž pak
3. lidé požili z těchto dobytčat maso, ukázalo se brzy, že jsou v obci noví upíři, a skutečně v době tří měsíců zemřelo sedmnáct mladých i starších osob, a to většinou bez předchozí nemoci ve dvou až třech dnech. Při tom hlásil
4. hajduk Jovíra, že jeho snacha Stanjoska před patnácti dny se odebrala svěží a zdráva na lůžko, o půlnoci však se strašným křikem za velkého zděšení naříkala, že syn hajduka, jménem Miloe, zemřelý před čtyřmi nedělemi, ji rdousil, a že cítí velkou bolest na prsou. Od té doby chřadla, až osmého dne zemřela.
Potud vypověděli svědci. V úředním spisu se pokračuje dále:
Ještě téhož dne odpoledne odebrali jsme se v průvodu uvedených hajduků na hřbitov, abychom dali otevříti hroby, podle udání podezřelé, a plníce vysoký rozkaz, prohlédli mrtvoly v nich pohřbené. Při tom se ukázalo podle výsledků pitvy toto:
1. Mrtvola ženy jménem Stana, dvacetileté, která zemřela před třemi měsíci po třídenní nemoci, byla úplně neporušená, bez veškeré stopy hniloby. Po otevření mrtvoly se ukázalo in cavitae pectoris množství čerstvé krve. Cévy, a to arterie i veny, nebyly naplněny sraženou krví, nýbrž byla v nich nalezena právě tak, jako v plicích, játrech, žaludku a ostatních vnitřnostech, čerstvá a tekutá krev, jako u zdravého člověka. Na nohou a rukou byly nalezeny čerstvě narostlé nehty a čerstvá kůže.
2. Mrtvola ženy, jménem Milica, asi šedesátileté, zemřelé po tříměsíční chorobě a před devadesáti dny pohřbené. V dutině prsní bylo nalezeno mnoho tekuté krve. Vnitřnosti byly v témže stavu, jako pod číslem 1. Při pitvě mrtvoly vyslovili všichni přítomní hajduci podiv nad otylostí zemřelé, kterou všeobecně od mládí znali jako velmi hubenou a vyzáblou, takže její otylost nastala až po smrti. Stala se upírem, poněvadž jedla maso z ovcí, zahubených upíry.
3. Osmileté dítě, ležící v hrobě již devadesát dní, bylo shledáno zcela ve "stavu upírském".
4. Mrtvola šestnáctiletého syna hajduka, jménem Miloe, pohřbená před devíti nedělemi po třídenní nemoci, se podobala ve všem ostatním upírům.
5. Totéž bylo shledáno u sedmnáctiletého syna hajduka, jménem Jáchym, jenž zemřel po třídenní nemoci a byl v hrobě osm neděl a čtyři dny.
6. U mrtvoly ženy, jménem Ruša, pohřbené před šesti nedělemi po desetidenní nemoci, bylo nalezeno velké množství čerstvé, tekuté krve nejen v dutině prsní, nýbrž též in fundo ventriculi. Totéž bylo shledáno u jejího dítěte, pohřbeného před pěti nedělemi ve věku osmnácti dnů.
7. Mrtvola desetiletého děvčete, zemřelého před dvěma měsíci, byla shledána zcela ve "stavu upírském". V dutině prsní měla mnoho čerstvé krve.
8. Vykopané mrtvoly jisté ženy hajdukovy, zemřelé před sedmi nedělemi, a jejího, před jednadvaceti dny zemřelého děcka byly nalezeny v pokročilém stupni hniloby, ač byly pohřbeny v téže půdě a v přímé blízkosti ostatních otevřených hrobů.
9. Mrtvola třiadvacetiletého sluhy jistého hajduckého desátníka, jménem Rhade, pohřbená před pěti nedělemi, byla nalezena rovněž v pokročilém stupni hniloby.
10. Totéž bylo shledáno u ženy zdejšího barjaktara, zemřelé před pěti nedělemi, a jejího dítěte.
11. Mrtvola šedesátiletého hajduka Stanka, zemřelého před šesti nedělemi, byla nalezena neporušená, bez stopy hniloby s množstvím čerstvé krve.
12. Rovněž ve "stavu upírském" byla nalezena mrtvola dvacetipětiletého hajduka Milca, zemřelého před šesti nedělemi.
13. Stanjoska, dvacetiletá žena hajdukova, zemřelá před osmnácti dny po třídenní nemoci, byla nalezena v obličeji úplně červená a živé barvy; je to táž, která byla - jak svrchu vylíčeno - zemřelým synem hajduka Miloem o půlnoci rdoušena. Na pravé straně pod uchem měla dlouhé, krví podlité místo. Při otevření rakve proudila jí z nosu čerstvá krev, jakož byla nalezena i v dutině prsní. Též její vnitřnosti byly neporušené.
Po vykonané prohlídce byly mrtvolám, u nichž byly shledány příznaky upírství, přítomnými cikány zutínány hlavy a s jejich těly spáleny, popel byl pak vržen do řeky. Ostatní mrtvoly byly vloženy zase do svých hrobů.
Actum ut supra.
Jan Flickinger v.r., plukovní ranhojič slavného pěšího pluku z Fürstenbuchu
Jan Jindřich Siegell v.r., ranhojič slavného morulského pluku
Jan Bedřich Baumgartner v.r., ranhojič téhož pluku
Dole podepsaní potvrzujeme, že vše, co plukovní ranhojič slavného pluku Fürstenbuchova se svými oběma pomocníky stran svrchu uvedených upírů zjistil, ve všem souhlasí s pravdou, že vyšetřování se konalo v naší přítomnosti a bylo námi řádně zkoumáno.
Na důkaz toho naše vlastnoruční podpisy.
Büttner v.r., podplukovník slavného pluku Alexandrova
J.H.von Lindenels v.r., praporčík téhož pluku
V Bělehradě 26.ledna 1732
Tyto protokoly jsou bezesporu velmi zajímavé stejně tak jako kontroverzní. Objevily se pokusy vysvětlit popisované události racionálně, ale žádný z nich nezněl dostatečně věrohodně, jelikož nevysvětloval všechny aspekty daného jevu. Někteří lékaři se domnívali, že epidemie upírství v letech 1720-1735 způsobila nějaká nemoc. Otázkou je, jaká. Např. co se týče nesrážení krve - to může být projevem infekce či otravy, může to ale také být samostatná choroba, jako např. hemofilie, hematogická purpura apod. Při těchto nemocech nastává krvácení jak do tkání, tak ze sliznic, z nosu a úst. Avšak srážlivost, ovlivněna těmito faktory, je prodloužena z obvyklých několika sekund na několik minut, ne však více. V žádném případě nemohou uvedené nemoci zapříčinit to, že by se krev nesrážela po dobu několika měsíců. Z pohledu dnešní medicíny je to zkrátka nemožné - a přesto se to stalo. Další věcí, kterou nelze s dosud dosaženými znalostmi vysvětlit, je fakt, že těla nepodlehla hnilobě a uchovala si naprosto čerstvý vzhled. Jakékoli vysvětlení, které by operovalo s přirozenou mumifikací (tj. mumifikací způsobenou půdními podmínkami), by bylo scestné, jelikož - jak je v protokolu uvedeno - v těsné blízkosti nerozložených těl ležely mrtvoly zcela v rozkladu, a ještě navíc mnohé z těchto mrtvol byly v půdě mnohem (až 4x) kratší dobu, než mrtvoly nerozložené. Podobný jev - mrtvé tělo nepodléhající hnilobě - můžeme pozorovat i u mnoha svatých, ani u nich však nikdo nedospěl k nějakému vysvětlujícímu závěru.
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://adarbo2.bbmedia.cz/please/showit/748/1/1/6/?typkodu=js&_idplan=24292"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */

VIRTUÁLNÍ ČTEČKA MYŠLENEK

27. listopadu 2007 v 21:00 | Tia |  Zajímavosti & zábava
Nebudete tomu věřit ale většinou to funguje.

Netuším na jakém to je principu, ale všiměte si, že u každého čísla se na další pokus znaménka mění a žejdou po sobě v jakémsi "řádu"

ZDE

!FOTKA VLKODLAKA!

26. listopadu 2007 v 13:55 | Tia |  Vlkodlaci
http://www.sweb.cz/Inez.Sastre/vlkodlak.jpg


V plném zvětšení ZDE

Vlkodlaci v moderní době

26. listopadu 2007 v 13:43 | Tia |  Vlkodlaci
V moderní době se myšlenka vlkodlaků změnila podle potřeb filmového průmyslu a tento termín se začal používat pro úplně jiného tvora, než kterým vlkodlak původně byl, to samé se děje i ve fantasy literatuře (popř. jí inspirovaných RPG hrách) a hororech. Řadí se mezi lykantropy, tedy bytosti, které dokáží měnit svou podobu z lidské do zvířecí a to většinou za zvláštních okolností (buď působením magie, nebo po kousnutí jiným vlkodlakem pravidelně při úplňku).

Vlkodlak je prezentován jako téměř nezranitelný díky regeneraci, působí na něj pouze některé zbraně, nejčastěji stříbro a oheň.

Stejně jako v případě upírů, řada horrorů používá vlkodlaka jako jednoduché monstrum, snažící se bez nějakého specifického cíle pokousat co nejvíce lidí.
Obrázek “http://www.vlkodlak.ch/Vlkodlak.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Vlkodlaci a legendy

26. listopadu 2007 v 13:41 | Tia |  Vlkodlaci
Zatímco myšlenka proměny vlka v člověka se v lidských mýtech a mytologiích vyskytuje prakticky od počátku mýtů, myšlenka vlkodlaka je relativně nová a pochází až ze středověku. Ze starých mýtů mají nejblíže k pojetí vlkodlaka "iránští dvounozí vlci", kteří se vyskytovali v raných textech zoroastrismu, ale zde se nijak výrazně neprosadili.

Názvy v cizích jazycích

26. listopadu 2007 v 13:35 | Tia |  Vlkodlaci

* latinsky: lycanthrop
* anglicky: werewolf
* nemecky: Werwolf
* skandinávsky: varulf
* francouzsky: loup-garou
* Jižní slované: vukodlak

Tajemství vlokdlaků

26. listopadu 2007 v 13:31 | Tia |  Vlkodlaci
Medicína hledá vysvětlení
V 16. a 17. století patřila víra v existenci vlkodlaků k nejrozšířenějším pověrám v Evropě. Stala se dokonce i součástí víry v upíry, kdy byli lidé přesvědčeni o tom, že upír na sebe může brát vlčí podobu. Snadněji pak útočil na svou oběť skokem na hrdlo, aby mohl lépe pít lidskou krev. Problematika vlkodlactví je však mnohem složitější, než by se na první pohled zdálo…
DUCHOVNÍ ARCHETYP MINULOSTI?



Klademe-li si otázku, jak víra ve vlkodlaky vlastně vznikla, záhy zjistíme, že odpověď není vůbec jednoduchá. Vlkodlactví totiž obsahuje velmi výrazné faktory náboženské, sociologické i kriminologické, přičemž každý z nich působil uvnitř tehdejší středověké společnosti velice dlouho. Víra ve vlkodlaky tak byla výslednicí určitého společensky působícího procesu, kde hlavní roli sehrávala nevzdělanost, náboženské tmářství a částečně i jisté kultovní historické dědictví, sahající hluboko do minulosti. Už v prehistorickém stádiu vývoje lidských dějin symbolizoval vlk, jinde šakal nebo kojot, smrt. Tehdy si pravěcí lidé, nahánějící zvěř v tlupách, všimli, že stejným způsobem loví kořist i vlci ve smečkách a zpravidla vždycky úspěšně. Právě tady lze vysledovat stopy po rituálech, při nichž lidé doby kamenné navlékali na sebe před lovem vlčí kůže v naději, že jim to pomůže k úspěchu. Někteří dokonce ve vlčích kůžích i lovili. Ta absorbovala lidský pach a bylo tak možné snáze se ke kořisti přiblížit. Vlk se později stával mezi prvobytně pospolnými kmeny i rodovým znamením a byl vzýván jako přírodní božstvo. Koneckonců, v Evropě patřili vlci až do hlubokého středověku k nejrozšířenějším a nejnebezpečnějším šelmám.

Vlk, respektive šakal patřil i k významným božstvům staroegyptské civilizace. Bůh se šakalí hlavou Anúbis byl i zde bohem smrti a podsvětí, jeho vzývání bylo spojeno s kněžskými rituály, připomínajícími pozdější černou magii. Vlk stojí i na počátku římské civilizace. Byla to slavná římská vlčice, která podle staré pověsti odkojila legendární zakladatele Říma, Romula a Rema. I u starých Germánů byl vlk významným atributem boje a války. Lidé vypozorovali, že když tato šelma zaútočí, téměř nikdy se nevzdává. Pozornosti jistě neunikla ani inteligence těchto zvířat, která svou kořist napadají většinou až ve chvíli, kdy si jsou jistá svou převahou.

Vlk, ve spojení s krutostí, násilím a smrtí, tak vždy patřil mezi nejvýznamnější symboly nejstarších náboženských představ lidí. Dalo by se říci, že to byl velice výrazný duchovní archetyp lidské civilizace už v raných etapách jejího vývoje, byť se většinou nejednalo o symboliku právě pozitivní, a u některých pohanských národů bývaly vlčí rituály dokonce spojovány s krvavými lidskými obětmi. Nástup křesťanského náboženství však zdaleka neznamenal vymýcení starých pohanských zvyků, tradic a rituálů. Pohanské představy o démonech a tajemných silách přírody dál přetrvávaly a získávaly nový rozměr v alchymii a okultismu. Právě 16. století bylo érou nového vzepjetí magie, díky přechodnému, renesančnímu uvolnění duchovního života feudální společnosti, které přervalo dogmatický úzus dosud asketicky pojímaného křesťanství. Sama církev se zmítala v té době ve vážných problémech, které měly svůj vnější výraz v nástupu protestantského reformismu a věroučných sporech. Proto se hledaly nové cesty, jak proniknout do tajemství lidského bytí, přírody i božích zákonů. Alchymie, magie a další okultní praktiky byly jednou z takových cest, ruku v ruce s rostoucí pověrčivostí.

Bylo by ovšem mylné se domnívat, že církev stála zcela stranou tohoto procesu rostoucího zájmu o tajemno všeho druhu. Svým způsobem se tohoto boomu sama účastnila. Vyhlášením boje s čarodějnictvím v duchu nechvalně proslulého spisu Kladivo na čarodějnice se především katolická církev staví do pozice strážce křesťanské víry. Tento boj je zároveň součástí jejího vlastního boje za nové duchovní sjednocení křesťanstva i obnovou jejích otřesených mocenských pozic a návratu ke stavu, kdy byla jedinou duchovní společenskou silou, kterou sice nikdy být nepřestala, ale ztratila svou dřívější razanci v tvorbě a ovlivňování náboženského života, jenž plynul svou vlastní setrvačností. Vrcholní představitelé kléru věděli, jak mocná je lidská pověrčivost, vždyť i mnozí církevní hodnostáři byli v jejím zajetí a nyní ji hodlali využít ve svůj prospěch. V rámci boje s čarodějnictvím bylo totiž možné se zároveň vypořádat s heretiky, odpadlíky a vůbec se všemi, kdo inklinovali k volnomyšlenkářství, či praktikovali takové způsoby jednání, jež církev považovala vždycky za škodlivé a nežádoucí. Mělo to jednu výhodu. O tom, kdo je kacíř, čaroděj, nebo čarodějnice, měla rozhodovat církev sama. Mohla se tak zbavovat všech svých skutečných i domnělých protivníků. A hysterie, rozpoutaná mezi nevědomými lidmi, jí v tom byla výtečným pomocníkem.
LYKANTROPIE A JEJÍ ODNOŽE

Dnes jsou vlkodlaci námětem řady hororových filmů a jen málokdo se už při nich třese hrůzou. Tak tomu ale nebývalo vždycky. Ještě před pár staletími lidé skutečně věřili, že existuje proměna některých lidí ve vlky, zejména při měsíčním úplňku, kdy bylo nebezpečné vycházet ven. O přímé vazbě honů na čarodějnice s vlkodlactvím (lykantropií) svědčí i kdysi všeobecně rozšířená víra, že se čarodějnice sjíždějí ke svým shromážděním (sabatům) na vlcích a pak se samy ve vlky proměňují, aby napadaly lidi i jiná zvířata. Když byl vlkodlak smrtelně zraněn, vracel se těsně před smrtí zpět do lidské podoby. Bohužel, k šíření těchto pověr přispívaly i případy velmi závažné násilné trestné činnosti duševně nemocných jedinců.

Je znám případ jistého Francouze Gillese Garniera, hromadného vraha z 16. století, který zabíjel zatoulané děti a živil se jejich masem. O podobné případy kanibalismu osob žijících osamoceně v odlehlých pustinách nebyla ve středověku nouze. Když byl Gilles Garnier posléze lapen, nejenže se na mučidlech přiznal ke svým strašlivým zločinům (které mu však byly stejně prokázány), ale tvrdil o sobě, že se proměňoval ve vlka a pak zabíjel vše živé. Nakonec byl obviněn z čarodějnictví a v lednu roku 1573 upálen.

Také Němec Peter Stube byl v 16. století odsouzen za to, že zavraždil ve své údajné vlčí podobě řadu dětí i několik těhotných žen. I jemu byl prokázán kanibalismus a po předchozím mučení ho roku 1589 také upálili.

Známý je i případ nezletilého vraha Jeana Greniera, slabomyslného pasáka, který údajně zabíjel malé děti oblečen do vlčí kůže. Pozůstatky jeho obětí se ale nikdy nenašly, a tak ho roku 1603 zprostil soud žaloby a tento slabomyslný mladík byl doživotně internován v jednom klášteře, kde za šest let zemřel. Jeho soudci dospěli při vyšetřování k závěru, že si hoch vymýšlel, a i když zřejmě nevraždil, mohl být pro své okolí nebezpečný.

Tyto a mnoho jiných kriminálních případů údajné lykantropie měly na šíření víry ve vlkodlaky nemalý vliv. Soudy s těmito zločinci se těšily velkému zájmu obyvatelstva, vždyť nebylo běžné chytit »vlkodlaka«. Jsou však ale i jiné odnože vlkodlactví, které přispívaly k umocňování této pověry. V Anglii se například zjevovali černí psi, především v místech starých pohanských kultů, ale i jinde. Černý pes se například zjevil po prudké bouřce v kostele v městečku Bungay. Dva z věřících, kteří se uvnitř zrovna modlili, černý pes zabil a třetího těžce zranil rozsáhlým popálením. Mnoho předmětů poblíž kazatelny stačil přízrak ještě poničit a potom zmizel. Dnešní badatelé se domnívají, že popis řádění tohoto černého psa připomíná fenomén kulového blesku. Proč ale právě »černý pes« a nikoli »zářící pes«? To už prý zapracovala lidská fantazie…

Podobná zjevení černých psů údajně pronásledovala řadu osob, žijících v 19. století například v americkém státě Missouri, kde byla víra ve vlkodlaky rovněž silně zakořeněná. Avšak nejvíc případů tohoto zjevení přece jen pochází z východní Anglie, z míst, kde dodnes leží prehistorické kamenné svatyně. Podobná místní legenda inspirovala později i A. C. Doyla k napsání bestselleru o psu baskervillském.

Je zde ale ještě něco, na co bychom neměli zapomínat. Totiž případy skutečné lykantropie, tedy lidí, kteří se stali »vlky« nikoli z důvodu svých zločinných úmyslů, ale kvůli osobním tragédiím, jež je potkaly. Z literatury známe dva nejznámější prototypy - Tarzana a Mauglího. Jde o vzácné případy osob, které skutečně odchovala divočina, a ony tak dočasně ztratily své lidské instinkty. Snad nejproslulejší je ale skutečný případ indických dětí Amaly a Kamaly, nalezených v roce 1920 v džungli, které skutečně odchovali vlci. Tato lidská »vlčata« nikdy nezískala zpět své lidství. Běhala po čtyřech, vrčela, kousala a škrábala a v zajetí se naučila reagovat jenom na určité povely. Pokud by Amala s Kamalou vyrostly v džungli, izolovány od lidí, staly by se možná jednoho dne skutečnými lidskými »vlkodlaky«. Mladší Amala zemřela už po roce zajetí (nebyly jí ještě ani 3 roky - pozn. aut.), mnohem starší Kamala ji přežila ještě o devět let. Zvládla pouze jednoduché práce. Historie zná i další případy »divokých dětí«. V roce 1729 našli podobně zvlčilého chlapce poblíž Hannoveru. Živil se sběrem kořínků, kůrou i drobnými hlodavci a ptáky. Byl převezen do Anglie, kde o něj pečovala církev. Mluvit se nikdy nenaučil. Kdyby nebyl nalezen, měli by v Německu asi o jednoho »vlkodlaka« více. Kolik podobných případů odložených dětí, vychovaných vlky či jinými zvířaty, se asi ve středověku odehrálo? Kolik mentálně zaostalých jedinců vyrostlo v divočině až do dospělosti, aby se z nich posléze stali masoví vrazi a kanibalové? Nebyl nakonec i případ již uváděného Gillese Graniera jen odrazem podobné reality? Propojením mýtických tradic o zbožšťování vlků a skutečné, objektivně existující lykantropie? Zdá se, že to nelze vyloučit…
LYKANTROPIE POHLEDEM VĚDY

Leccos o lykantropii napovídá i dnešní věda, především medicína. Například v odlehlých oblastech Balkánu, kde byla víra ve vlkodlaky, upíry a jiné démony zvlášť pevně zakořeněná, se dlouho v povědomí tamního horského obyvatelstva udržoval pohanský kult krve. Věřilo se, že lidská krev má kouzelné účinky, a to nejen jako prevence proti různým neduhům, ale i jako omlazující prostředek. Lidská krev byla používána i k rituálům černé magie ve spojení se zaříkávadly proti nemocem. Mnoho lidí trpělo chudokrevností, nedostatkem důležitých minerálů a konzumace zvířecí a v krajním případě i lidské krve zdravých jedinců byla považována za významný léčebný prostředek. I lékaři, ošetřující v roce 1492 umírajícího Innocence VIII., provedli drastickou transfúzi u tří mladých chlapců, aby odvrátili papežovu smrt. Papež sice odmítl lidskou krev vypít, protože to považoval za těžký hřích, ale všichni chlapci, oslabení nadměrnou ztrátou krve, následkům této transfúze podlehli.

Známé jsou i případy bestiálních vražd mladých dívek, služebných české šlechtičny Kateřiny Bechyňové z Lažan, nebo uherské hraběnky Alžběty Báthoryové z Čachtic, které věřily, že jim bylinné koupele s příměsí lidské krve zachovají krásu a věčné mládí (»velmi netradiční« bylinné koupele čachtické paní představíme v některém z příštích čísel REGENERACE). Tyto, svého druhu extrémní případy přesvědčivě dokládají, jak byl tehdy kult léčebných účinků lidské krve rozšířen.

Lykantropie však měla své racionální jádro i v něčem jiném. Lze za ni dnes považovat i velice vzácné onemocnění, které vzniká při dlouhodobém a téměř totálním nedostatku železa a některých dalších látek v lidském organismu. Následkem absence železa docházelo například k deformacím obličejové části hlavy, kdy se protahovala dopředu dolní i horní čelist a tvář takto postižené osoby pak připomínala skutečně zvířecí tlamu. Tito lidé, vyvržení ze společnosti jako »vlkodlaci«, byli nuceni žít v ústraní a opatřovali si jídlo všemi dostupnými prostředky: krádežemi i loupežemi. Jejich samota po čase způsobovala vážné duševní poruchy končící nezřídka i šílenstvím a kanibalismem. Moderní medicína dokládá, že konzumace krve rozvoj lykantropie jako nemoci skutečně zastavovala, poněvadž tito »vlkodlaci« tak získávali živiny, jejichž akutním nedostatkem trpěli. Vlkodlactví tak mělo i tohle pozadí, jež přispívalo k šíření legend o převtělování »prokletých« lidí ve vlky. Podle dobrozdání dnešní medicíny mohlo být vlkodlactví podmiňováno především duševními nemocemi, mezi nimiž dominovalo rozštěpení osobnosti - schizofrenie, přičemž se například vliv měsíčního úplňku mohl projevovat jako aktivátor záchvatů. Statisticky je prokázáno, že v období úplňku stoupá počet násilných trestných činů i nemocí. Proto i velmi dávné představy, že právě při úplňku dochází k oněm transformacím některých lidí ve vlky, nemusely být až tak neopodstatněné a vycházely z tradic a pozorování mnoha generací. Dnes už sotva můžeme spočítat, kolik psychicky narušených osob se stalo obětmi středověkého pronásledování čarodějnic, vlkodlaků či upírů. Jeden z nejproslulejších lovců čarodějnic a vlkodlaků ve Francii přelomu 16. a 17. století, Pierre de Rousteguy, se chlubil tím, že dal upálit na 600 lidí. Jak sám zaznamenal, začalo roku 1613 v kostele v Amou asi 40 žen najednou štěkat a výt. Snad šlo o projev nějaké masové hysterie, ale postižené osoby byly obviněné z čarodějnictví a skončily na hořících hranicích. V Německu pak v průběhu 16. a 17. století skončilo na popravištích a v ohni nejméně sto tisíc lidí pro podezření z čarodějnictví či vlkodlactví.

Jedno dnes víme jistě. Ve většině případů šlo o oběti psychických poruch a masové hysterie, již pomáhalo rozpoutat církevní tmářství křesťanské civilizace - jev, jenž u jiných kultur tehdejšího světa neměl obdoby. Šlo o výsledek zvrácené víry křesťanského extremismu v té nejkrutější podobě, který zůstává trvalým svědectvím i varováním před zneužitím jakéhokoli náboženství pro ryze mocenské a antihumánní cíle.
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://adarbo2.bbmedia.cz/please/showit/748/1/1/6/?typkodu=js&_idplan=24292"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */

Tarotové karty

26. listopadu 2007 v 8:46 | Tia |  Tarot

Tarotové karty!

V každém balíčku Tarotu je 78 karet - 22 karet velké Arkány ( arkána = tajemství ) a 56 karet malé Arkány (rozdělená na 4 živly: Oheň, Voda, Vzduch a Země). Každá sada je něčím zvláštní a hodí se pro něco jiného... Proto při koupi dobře vybírej. Původ Tarotu není není přesně znám - je starý jako lidstvo samo. Jedna z teorií říká, že pochází z Egypta a je to kniha Života.
Nejprve je však důležité stanovit si několik pravidel:
a) měl (-a) bys znát přesný význam každé karty
b) je potřeba se rozhodnout podle otázky jaký obrazec použiješ
c) otázku bys měl (-a) znát před samotným výkladem
Tarot slouží pro řešení problémů, klasická budoucnost "na slepo" se věští z jiných karet nebo jinou metodou. Začni vykládat pouze s velkou Arkánou. Až ji budeš ovládat, tak můžeš přidat malou Arkánu.

Tarotové karty Ti ukazují cestu, která je v dané chvíli pro Tebe nejlepším řešením situace.

Kartářky a kartáři jsou tu proto, aby jejich věštby nevycházely! Znáš-li svoji budoucnost, tak ji můžeš změnit! Pokud je budoucnost špatná, tak ji změníš určitě. V případě, že je dobrá, tak ji necháš, aby se stala historií! Není špatná kartářka ani kartář, vše je jen nepochopení jejich práce a smyslu.
Samotný výklad je v podstatě rituál. Já vždy rozložím Tarotové karty na šátek a zapálím si svíčku. Karty zamíchám, při míchání myslím na otázku, potom je rozložím do vějíře a jednu podruhé vytahuji. Pokud se objeví při výkladu velká Arkána, tak značí vždy něco důležitého, duchovního, na něco upozorňuje. Říká se, že je esencí malé Arkány. Malá Arkána se zabývá zase všedním dnem, obyčejným životem. Je hodně významů karet, uvádím zde jen velkou Arkánu; ve zkratce a co nejvíce obecně to jde. Každá Tarotová sada má jiný význam karet. Proto autoři vždy přikládají brožurku, kde vše specifikují a upřesňují. Někdo má kartu Hvězda jako studium, jiný zase jako lež. Taroty rozvíjejí Tvoji intuici... Poslouchej ji. :o) Při výkladu jsou důležité i okolní náhody a jevy. Když Ti třeba při míchání vypadne z rukou karta, tak má určitě nějaký význam k výkladu, někdy na Tebe z obrázku mrkne kočka (faleš) a pak na té samé kartě, ale u jiného výkladu, obličej postavy (zřejmě špatný náhled nebo je dotyčný (-á) pod dozorem. . .). Záleží na otázce, tedy na co vykládáš (na práci, vztahy) apod.
Názvy a význam karet velké Arkány:
0. Blázen - hravost, bezstarostnost, skrytá moudrost, bláznovství, neuvážené jednání
1. Mág - začátky, zkoušení vlastních schopností, vědění, moudrost, výřečnost, iluze, sebeklam
2. Vysoká kněžka - vedle věcí bílých jsou i černé, duchovní poznání, ochrana vyšší silou, nestrannost
3. Panovnice - spojení s přírodou, narození, život a smrt, láska Matky, vše se vyvíjí a mění
4. Panovník - umění vládnout, rozhodovat, aktivita, moc a tyranie, sobectví, vysoká sebedůvěra
5. Vysoký kněz - duchovní vůdce, učitel a rádce, intuice, poslouchej srdce
6. Milenci - láska ve všech podobách, vztahy jako takové, rozhodnutí mezi dvěma úhly pohledu
7. Vůz - sbírání zkušeností, čas dát věci do pohybu, opuštění, odvaha, sebeprosazení chybnou cestou
8. Síla - schopnost něco změnit, proměna osobnosti, použití síly proti druhým
9. Poustevník - moudrost, hledání cesty v bludišti, osvícení, samota, sebetrýznění, asketizmus
10. Kolo štěstí - štěstí nebo smůla, změna v Tvém životě - obvykle nečekaným směrem
11. Spravedlnost - prohlédnutí léčky, vnitřní rovnováha, dohody a smlouvy, karma
12. Viselec - je potřeba se občas podívat na věci i z druhé stránky, svázanost s minulostí
13. Smrt - aby něco začalo musí něco také skončit, nemoci a smrt, logický vývoj situace
14. Harmonie - vyrovnanost, mírnost, zlatý střed, umění objektivity, tvůrčí síly
15. Ďábel - přijmutí zodpovědnosti, rozlišení mezi důležitým a nedůležitým, vše negativní a zlé, smilstvo
16. Věž - prolomení blokád, hádky a spory, zboření iluzí
17. Hvězda - studium, ukazuje Ti cestu kudy máš jít pomoc zvenčí, duchovní vedení
18. Měsíc - iluze, snění nevědomost, pasivita, letargie, nic nedělání, deprese, světlo se rodí ze tmy
19. Slunce - úspěch, dosažení cíle, radost ze života, děti, zábava
20. Soud - ukončení vleklých záležitostí, nastolení nového pořádku, rozhodnutí z vyšších míst
21. Svět - cíl, komunikace, pochopení, také vše co je lidské a pozemské
Nejraději používám obrazec kříž.
1. O co jde.
2. Co to neznamená.
3. Co to znamená.
4. Kam to směřuje.
Tarotový křížObrázek “http://www.relaxia.cz/tarot/tarot%20spread.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Příklad výkladu tarotových karet:
Otázka: K čemu je dobré umět vykládat karty?
Obrazec: Kříž
Karty: 1. Harmonie, 2. Svět, 3. Soud, 4. Měsíc
Výklad:
1.Vykládat karty je dobré pro vlastní vyrovnanost a probuzení tvůrčích sil v sobě, zároveň je důležité
být ke každému výkladu objektivní, nestranný.
2. Nezáleží při tom, abys výklad pochopil (-a) - je důležitý jen pro toho komu vykládáš nebo radíš.
3. Tarot pomáhá ukončit dlouhodobé problémy, radí ti jak se rozhodnout, pomoc je z vyšších míst.
4. Měsíc nevydává vlastní světlo, pouze odráží sluneční paprsky. Ty také asi budeš časem jen číst v
Astrálním světě, něco zrcadlit. Do budoucna si dej pozor, abys nepodlehl(-a) iluzím.
Přeji hodně úspěchů při vykládání.

Počátky tarotu

26. listopadu 2007 v 8:40 | Tia |  Tarot
Nikdo neví, kdy přesně vznikly první tarotové karty. Víme ale, že jejich základní funkce souvisí s antickými zasvěcovacími školami, které je používaly k objasňování smyslu života. Karty se současnou symbolikou se objevily někdy kolem roku 1420. Tarotových karet je celkem 78, z toho 22 karet Velké arkány, 16 karet Dvorních a 40 karet Malé arkány.
Císařovna

Tarot

26. listopadu 2007 v 8:30 | Tia |  Tarot
Tarot je bezesporu králem mezi kartami. Svojí mystickou symbolikou předloženou v bohatých obrazech oslovuje odedávna lidi všech kontinentů, ras a vyznání. Mluví především k duši člověka - a ta se nikdy nenechává společenskými konvencemi a pravidly natrvalo spoutávat. Lidé, kteří se jím inspirují bývají většinou nějak vnitřně spřízněni a vždy dokáží nalézt společnou řeč navzdory všem ostatním možným rozdílům ve svých charakterech. Jeho vykladači měli v dávných dobách často určitou moc nad druhými lidmi, byli váženi, ale i obáváni. Ze všech hracích systémů a her právě Tarot po sobě zanechal nejvíce tajemství v podobě neuvěřitelných předpovědí a podivných ovlivnění lidských osudů, které je jím nechaly slepě vést. Kinematografie a literatura těmto příběhům mnohé přidala a snad právě odtud pramení podvědomé obavy většiny lidí z kartářů, astrologů a nejrůznějších věštců.
O vývoji a vzniku Tarotu panuje mnoho teorií a zkazek - má se za to, že existence Velké Arkány sahá až k časům Atlantidy. Ve starověkém Egyptě pravděpodobně symbolizovala duchovní pouť a růst adeptů (fakticky ale Člověka jako takového), a zřejmě teprve v době po Kristu byly postupně přidávány karty Malé Arkány, přičemž jejich počet se měnil v závislosti na druhu hry i příslušné společenské módy. Tarot se pokládal za důstojnější obdobu jiných vykládacích systémů a často byl ctěn na dvorech mnoha králů jako vysoké umění. Ten, kdo se zabýval jejich malováním, si toho také považoval. Tyto karty vzbuzovaly respekt a je dobré si tento postoj k nim uchovat i v dnešní době. Tarot vždy byl, je a vždy také bude nadčasová záležitost - jeho vyobrazení mají úzkou souvislost s univerzální symbolikou Lidského ducha. Běh času jako by se jej proto příliš nedotýkal…

Už sám název "Tarot" v sobě skrývá mnohé ze svého účelu a jak on, tak i samotné karty mají za sebou předlouhou cestu, na jejíž konec už lidské oko asi nikdy nedohlédne. Obecně se jejich výraznější renesance spojuje se třináctým stoletím, ale ony existovaly již dávno předtím - jsou dětmi mystického bádání těch nejstarších zasvěcenců lidského pokolení.

Tvorba vlastního kouzla

26. listopadu 2007 v 8:27 | darkprincess.blog.cz |  Lektvary a kouzla
Každý čaroděj nebo čarodějka by měl umět stvořit vlastní kouzlo. Nejsilnější kouzla jsou ty, které si sám vytvoříš. Snaž se vždy pracovat s přírodními materiály. Nezapomeň, že kouzlo by nemělo být sobecké, manipulativní, pomstychtivé. Pokud vymýšlíš kouzlo, tak měj vždy na mysli, že vše se Ti 3x vrátí - ať dobré či zlé. Láska konkrétního člověka přivolaná magií není láskou, ale patologickou fixací na druhého člověka manipulující s jeho myslí. Kouzlo lásky, které přivolává ideálního partnera, ale není cílená na konkrétní osobu je v souladu s pozitivní magií a přivede Ti do života toho, koho skutečně potřebuješ a kdo Tě bude milovat!

Nejdůležitěší je kouzelná formule - jsou to v podstatě jen slova, ve kterých je řečen cíl, měla by se rýmovat jako básnička. Kouzlo má potom větší sílu. Přivolávací kouzlo je jednoduché - snad víš co chceš :o) U zbavení se negativních kvalit života je zase potřeba zrušit negativní příčinu a obrátit následky v pozitvní dobro.

Pokud čaruješ za druhou osobu, tak Tě musí o to požádat = je třeba mít její svolení!!! Pokud chceme někomu sami magicky pomoci, tak je nejlépe se dotyčného přímo zeptat a požádat o svolení... Jedině tak bude kouzlo nemanipulativní.

Buď velice opatrný na svá přání. Neplýtvej magií, čaruj jen když je to opradvu potřeba!

A nezapomeň na jednu důležitou věc -> měl (-a) bys vždy vědět jak kouzlo zrušit nebo odvolat!

Pro kouzlo je nejprve nutné si stanovit:

1. Cíl: co chceš, aby Tvoje kouzlo udělalo, způsobilo (přivolalo partnera, chránilo před černou magií, prosperita).
2. Způsob: jakým způsobem to provedeš (zaříkání, svíčkové kouzlo, rituál, magický předmět, amulet, talisman).
3. Suroviny: co budeš potřebovat na kouzlo za materiál (svíce, svěcená voda, olej, pergamen, kameny, vizulizace).
4. Čas: stanovení vhodného času pro výrobu a čarování (den a hodina, úplněk, sabat).
5. Příprava: shromažďování materiálu, příprava na kouzlo, rituál čí zaříkání.
6. Zaklínadlo: vytvoření kouzla, zaříkací formule (slova, která proneseš při čarování, výrobě pomůcky).
7. Provedení kouzla: samotné provedení kouzla, postup.


A jak vypadá stvoření kouzla v praxi? Uvedu jedno Ledové kouzlo a jedno ochranné zaříkání.

Ledové kouzlo na lásku:

1. Cíl: láska, přivolat ideálního životního partnera, který mě bude milovat.
2. Způsob: zaříkání vody, ledu, rozpouštění ledu, vizualizace.
3. Suroviny: voda, lednička, třešňový džus, miska na ledové kouzlo.
4. Čas: pátek, 20:00 - 21:00 hod., období přibývajího měsíce.
5. Příprava: nákup džusu a neperlivé dobré vody, výběr nebo koupě misky.
6. Zaklínadlo: Lásko, chodíš kolem mě, přistup blíž.
Ideální partner najde si mě, ty to dobře víš.
Led mi dá pevnost vztahu,
přijdi Lásko k mému prahu.
Led jenž se ve vodu změní zpět,
moji samotu tak rozpustí teď.
Led ať mi Lásku dá,
tak se staň, to je vůle má.
7. Provedení kouzla: V pátek vezmeš misku, naplníš ji vodou a budeš vizualizovat sám sebe ve šťastném partnerském vzahu a jak rozmrzání ledu bude rozpouštět Tvou samotu. Proneseš zaklínadlo a přitom budeš do vody nalévat třešňový džus. Až budou slova vyřčena, tak zamícháš prstem vodu s džusem tak, že do něj namaluješ dvě srdíčka. Misku dáš do mražáku, aby voda zmrzla. Až bude voda zmrzlá, tak ji vytáhneš, dáš misku na stůl a necháš vodu zase rozpustit, aby se mohla uvolnit síla kouzla. Po rozpuštění vody vše vyleješ do přírody pod nějaký strom. A pak už jen budeš čekat na ideálního partnera.

Ochranné kouzlo proti duchům:

1. Cíl: chránit se před duchy.
2. Způsob: zaříkání, zapálení bílé svíce, spálení pergamenu.
3. Suroviny: pergamen nebo papír, tužka, bílá svíčka, sirky, kovová miska na spálení pergamenu.
4. Čas: úterý, hodina Saturnu 01:00 - 02:00 hod.
5. Příprava: napsat si jen zaříkání na papír, výroba nebo koupě bílé svíčky.
6. Zaklínadlo: Zde je můj domov, zde já přebývám,
Je to místo klidu, návštěvy zvu si sem sám,
Nesmí vstoupit duch, nezvaný host,
od této chvíle než řeknu mému kouzlu dost.
Chráněn jsem Dobrou mocí,
nikdo nesmí rušit klid mojí noci.
7. Provedení kouzla:Zaplíš svíci, zvedneš pravou ruku do výše očí, roztáhneš všech 5 prstů do vějíře, proneseš do prostoru zaříkání, které máš napsané na pregamenu. Pergamen potom spálíš v misce a necháš svíčku dohořet - můžeš jít v klidu spát . . .

Tabulka pro stanovení vhodného času a dne pro kouzlo


06:0007:0008:0009:0010:0011:0012:0013:0014:0015:0016:0017:00
PondělíMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunce
ÚterýMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsíc
StředaMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMars
ČtvrtekJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkur
PátekVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiter
SobotaSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenuše
NeděleSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturn



18:0019:0020:0021:0022:0023:0000:0001:0002:0003:0004:0005:00
PondělíVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiter
ÚterýSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenuše
StředaSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturn
ČtvrtekMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunce
PátekMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsíc
SobotaMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMars
NeděleJupiterMarsSlunceVenušeMerkurMěsícSaturnJupiterMarsSlunceVenušeMerkur


Pondělíspánek a sny (věštící), plodnost, klid, dává sílu věštbě
Měsíc

Úterýodvaha, síla, ochrana, řešení konfliktů, ochrana, odrážení kletby, tělesná žádostivost
Mars

Středaovládá duševní síly, intuice, dává moudrost a věštění
Merkur

Čtvrtekpeníze, úspěch, štěstí, věci právní, úspěch ve studiu, kariéra, dlouhodobé cesty a pobyty
Jupiter

Pátekláska, partnersví, věrnost, krása a mládí
Venuše

Sobotavymítání zlých mocností, moudrost, rozvážnost, ochrana před zloději, psychické nemoci
Saturn

Neděledává ochranu, uzdravuje, bdí nad právními záležitostmi a věcmi související se zákonem, štěstí
Slunce

Orkové

21. listopadu 2007 v 18:01 | Tia |  Magické bytosti


Orkové jsou silní tvorové velikostí podobnou barbarům, odedávna bojující s lidmi. Žijí v nehostinných oblastech daleko od civilizace, tedy v pustinách a v horách. Zčásti je to možná způsobeno tím, že lidskou civilizaci nenávidí a lidi považují za odporné. Lidi nesnáší ještě víc, než se mezi sebou nesnáší elfové a trpaslíci. Často s nimi vedou války. Mají zelenou kůži, na které nosí převážně různé kožešiny (brnění sice používají, ale zřídka a obvykle nějaké kožené, nekovové) a je také zvykem orků chodit polonazí. Vlasy mají obvykle tmavé, většinou černé; zbarvení očí je různé, obvykle hnědé. Většina orků má jeden velký pár dolních zubů, jenž vyčnívá z úst. Orkům vousy rostou, ale velmi řídce a spíš ve stáří. Orkské ženy jsou mužům velice podobné, liší se snad jen jemnějšími rysy obličeje a těla a samozřejmě i tím, že jim nerostou vousy.

Ze všech silných a odvážných bojovníků jsme my ti nejsilnější.

Historie

O tom, jak orkové vznikli, ví s jistotou jen ti nejvyšší orkští prorokové, ti ostatní o tom mohou vést jen dohady. Těch je mnoho, podle jedné se vyvinuli podobně jako ostatní rasy, jiná například říká, že jsou to původně démoni a že je do tohoto světa kdysi bránou démonů vpustil nějaký zkušený theurg.

Naše dějiny ctíme po mnoho generací již od jejich vzniku, a budeme tak činit až do našeho konce.

Jací orkové jsou, povolání

Protože žijí v drsném prostředí daleko od civilizace, bývají většinou silní a odolní a proto bývá typyckým orkským povoláním válečník, později bojovník (mezi orky se říká bojovníkům žumpové). Mají však mezi sebou i čaroděje, kterým říkají šamani a těm nejlepším proroci. Pokud jsou tito čarodějové dost zkušení, mohou být velice nebezpeční, znají totiž kouzla, které v žádných pravidlech nenajdete a jejich moc vyplývá hlavně z energetické útočné magie (blesků a ohnivých kouzel vůbec) a z povolávání démonů a zvířat. Hraničáře najdeme mezi orky také, přesnější by však bylo mluvit o nich jako o lovcích. Pokud opomineme různé orkské dryáky, alchymii nemají příliš v oblibě (ale i takoví orkové se najdou, většinou se pak z nich stávají theurgové se zaměřením na oheň a zemi) a zlodějinou přímo opovrhují. Přesvědčením jsou orkové obvykle spíše neutrální, ale lidem se to tak nemusí zdát, neboť - jak už jsem zmínil - jimi opovrhují a proto se k nim často chovají nepřátelsky, neznamená to však, že nemají smysl pro čest a ani to neznamená, že se nesnáší s dalšími, člověku podobnými rasami, např. s hobity, elfy nebo trpaslíky, pouze s lidmi mají už pradávný spor.

Naše kmeny znají jen tři směry povolání: válečník, lovec a čaroděj.

Způsob života

Orkové se sdružují do kmenů, v jejichž čele stojí náčelník; to bývá nějaký velice silný a zkušený bojovník nebo starý a moudrý šaman či prorok. Náčelnictví je dědičný titul a tuto tradici lze porušit jedině tak, že náčelníka vyzve na souboj jiný ork, pokud by vyhrál, stal by se novým náčelníkem. Pokud je k tomu nějaký opravdu závažný důvod, mohou se sjednotit do většího spojenectví (např. ve WarCraftu horda). Tyto kmeny někdy bojují proti sobě, častěji však válčí proti lidem. Některé kmeny si též podrobují silná bojová zvířata a s těmi inteligentnějšími tvory se spojují, tedy např. s trolly. Jako jezdecká zvířata používají obří vlky. Orkské budovy, z nichž jsou tyto kmeny a složeny, se skládají z neobvyklých budov, které vypadají zčásti jako budovy a částečně jako stany. Mívají půdorys pětiúhelníků, šestiúhelníků a sedmiúhelníků; bývají dřevěné, avšak jejich střechy jsou vyrobeny ze zvířecích kůží a celá stavba je částečně zapuštěná do země.
Orkové žijí v rodinách, kde jsou děti k lovu a k boji vychovávány už odmalička, a starají se o ně všichni členové rodiny. Rodinu většinou vede otec nebo praotec, tedy nejsilnější nebo nejzkušenější muž.
V tvrdých podmínkách, v nichž orkové žijí, se jídlo těžko shání. Živí většinou masem; svými oštěpy ovládají lov. Maso z lidí nejedí, právě proto, že je nenávidí a pokládají je za odporné. Mohou se dožít poměrně vysokého věku (klidně okolo sto dvaceti), ale vzhledem k způsobu jejich života se to stává jen výjimečně.

Jsem připraven, že se stanu také tak silným a zkušeným náčelníkem jako můj otec.

Jazyk a náboženství

Orkové mluví svým vlastním jazykem - orkštinou a mají své vlastní písmo, orkské runy. Orkštině rozumí každý ork, zato orkskými runami umí psát většinou jen stařešinové, šamani a někteří náčelníci. Obecné řeči rozumí většina orků. Mají své vlastní náboženství, které se skládá z velkého množství bohů, většinou je to bůh nějakého živlu, významného přírodního objektu nebo nějaké činnosti (např. bůh ohně, bohyně jezer, bůh války, bůh kouzel…); ty se však mezi různými kmeny často i trochu liší, a tak ať si je zvolí pán jeskyně sám dle svého uvážení. O jejich vzývání se většinou starají šamani, které svoje bohy uctívají různými obřady a právě skrze ně mohou sesílat svá nejsilnější kouzla, to už je ale zcela světě, který pán jeskyně vytvořil (zda v něm jsou bohové atd.), věří však v ně všichni příslušníci kmene a používají všemožné přívěsky a talismany, které jim mají přinášet přízeň bohů. Pokud chcete pár příkladů orkské řeči, pak tedy:
Lok'na roš - připravte se k boji, zaujměte formace, na svá místa
Da-bu - Ano
Da-rha-bu - Ano, jistě, samozřejmě
Throm'ka - Buď zdráv
Je to možná překvapivé, ale výslovnost orkského jazyka je velice podobná češtině.

Nechť nám bohové dopomůžou ve válce s lidmi.
Výška: 175 - 215 coulů (cm), ženy 170 - 210 coulů
Váha: 1100 - 2100 mn (55 - 105 kg)

Výroba kouzelnické hůlky

21. listopadu 2007 v 17:50 | Tia |  x Vyrob si

HŮLKY


"Sluho?"
"Ano, vaše lordstvo?"
"Mé žezlo. Spadlo a rozbilo se."
"Co pro vás mohu udělat, vaše lordstvo?"
"Dole ve sklepě, mezi tím vším harampádím, jsem jednou viděl jiné. Sice je dřevěné, ale myslím, že mi může sloužit jako náhražka, dokud zlatník s klenotníkem nevyrobí nové nebo neopraví staré."
"Už běžím, vaše lordstvo."

"Tak, už jsem tady. Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale bylo až úplně naspod, vaše lordstvo."
"Nevadí, odpouštím ti. Dej to sem, chci se na něj podívat.
Hm, copak to může být? Vypadá to jako smaragd. A tohle zase jako rubín. A co to..? Fuj, Rediku, musíš všechno tak zpotit? Nejradši bych teď ovládal blesky, jako ten dvorní kouzelník, abych tě mohl na místě usmažit.
Sluho? U Gnóma, Rediku!!"

PRAVIDLA


Tyto předměty vypadají jako krátké tenké hůlky se vsazeným jedním či více drahými kameny různých barev. Hůlky dokážou sesílat kouzelnické blesky. Barva a počet kamenů vsazených do špice říká, kolik blesků je hůlka za den schopna seslat a jaké budou barvy. Pro blesky platí všechna pravidla (pravděpodobnost zásahu), ovšem hůlka sama má stoprocentní úspěšnost seslání. Hůlka se dobíjí vždy o půlnoci. Tvrdí se, že stylizací obrazu takovéto kouzelnické hůlky vznikla první panovnická žezla, sama o sobě nemagická.

Po přečtení tohoto odstavce možná dojdete k několika otázkám:
1) Proč musí být kameny vsazeny do špice a ne po délce hůlky?
2) Proč musí být kameny jen jedné barvy? A může hůlka umět i jiná kouzla?
3) Kdo a jak hůlky vyrábí?
4) Nebylo by lepší řídit se cenou kamenů a ne jejich barvou?

V následujícím textu byste měli najít alespoň částečné, rozumné zodpovězení těchto otázek spolu s rozšířením textu samotného.

VZNIK


Hůlky vznikly pravděpodobně někdy v prvním lidském věku. Moci chtiví alchymisté tehdy prahli po umění sesílat blesky, které, do té doby, náleželo pouze kouzelníkům. Proto začali s tvořením předmětu, kterým by té moci dosáhli.
Jenže výzkum se brzy ukázal být velmi náročným a to jak po fyzické a psychické, tak i po finanční stránce. Proto s ním pokračovali pouze finančně velmi dobře zabezpečení pyroforové a theurgové, sloužící povětšinou monarchům, popřípadě monarchové sami. A právě zde vidíme první přesuny hůlek na královský dvůr.
Od té doby uplynulo více, než rok, když se první alchymista zaradoval. Ze zlata a rubínu vyrobil prsten, který byl schopný sesílat dva druhy kouzelnických blesků. Pojmenoval jej sluneční, protože ho dokončil v pravé poledne. Jeho možnosti však byly značně omezené a tak výzkum přetrvával.
Po necelých dvou letech se sesílač blesků objevil znovu. Tentokrát však na úplně jiné části kontinentu. Proto i jeho podoba byla jiná, ovlivněná také současnou módou. Ze všeho nejvíce vypadal jako pevná dřevěná hůlka s chocholkou na konci a onyxem a topazem vsazenými po délce. Byla schopna nejen sesílat běžná kouzelnická kouzla, která většina dobrých kouzelníků považovala za základní , či dokonce slabá , ale také dva druhy blesků.
Od té doby však proteklo mnoho vody a hůlky vystřídaly modernější způsoby sesílání blesků. Theurgové se naučili promlouvat s astrálními sférami, pyroforové zase vyrábět jednorázové magické svitky. Sluneční prsten tak zůstal oblíbený pouze u slabších alchymistů a natvrdlých válečníků a hůlky zůstaly pouze jako památka monarchům, kteří často ani neznají jejich skutečnou moc.

VÝROBA


Hůlky umí vyrábět každý alchymista - expert.
Na jejich výrobu je třeba níže popsaný nemagický základ, popř. drahé kameny příslušné barvy.
Délka jejich trvání se tedy dá ovlivnit přidáním příslušného počtu magů.

VZHLED


Hůlky mohou být dřevěné nebo kovové. Existuje pět základních možností, jak může hůlka vypadat. Je to pět základních druhů hůlek, popsaných více v podkapitole vlastnosti. Takže jen okrajově:
1) Běžná: Obyčejná rovná hůlka o tloušťce silnější tužky a délce kolem patnácti coulů.
2) Hadovitá: Vypadá stejně jako běžná, ale s tím rozdílem, že je zprohýbaná jako klikatící se had.
3) S chocholkou: Také vypadá jako běžná, pouze s tím rozdílem, že se na jejím konci nachází chocholka. Ta se vyrábí z chlupů huňáče (jakékoliv barvy, ale jen jedné) a připevnit k hůlce ji může alchymista za pomoci horké vody a surovin za 5 zlatých.
4) Hadovitá s chocholkou: Kombinace 3) a 4), tedy hadovitě zprohýbaná hůlka s chocholkou na konci.
5) Žezlo: Ze všeho nejvíce vypadá jako dvě hadovité hůlky zapletené do sebe.

Každá dřevěná hůlka váží beze všech drahých kamenů v průměru 3 mince, kovová pak zhruba dvojnásobek.

Na závěr je nutno dodat, že zprohýbat dřevěnou hůlku umí každý alchymista s použitím surovin za 10 zlatých a nádoby s horkou vodou. ( Hadovitá hůlka s chocholkou tak bude stát suroviny za 15 zlatých- ale nádoba s vodou může být jen jedna- zatímco hadovitá hůlka bez chocholky bude stát pouze suroviny za 10 zlatých.)

VLASTNOSTI


Hůlka může:
1) sesílat obyčejná kouzla
2) sesílat blesky
3) vlastnit magy, za které body 1 a 2 provozuje (Magy zvenčí se do hůlky nemohou nijak dostat, stejně jako není možné nijak vysát magy z hůlky.)

Kvůli větší přehlednosti této kapitoly ji budeme nadále rozdělovat na samostatné podkapitoly. Ty budou pomáhat v určení počtu magů na den a počtu a druhu blesků na den.

1) Obecně
2) Typ
3) Materiál , který dělíme ještě na další dvě podkapitoly:
--2i) Kovové
--2ii) Dřevěné
4) Výplň (Převážně u hůlek dřevěných.)
5) Vzácné kameny
6) Používání

OBECNĚ


Každá hůlka má určitý typ a je vyrobena z určitého materiálu. Může být posázena drahými kameny a pokud je dřevěná, může mít také svou výplň.

Každá hůlka umí se stoprocentní úspěšností sesílat tato kouzla:
Oheň
Světlo
Tma
Mlha
Rychlost
Magický štít
(Nepřihodíme sem ještě nějaká nová spešl kouzla?)

Každá hůlka má určitý počet magů, určený níže popsanými pravidly, který je vždy větší, než 1. Magy se doplňují vždy právě o půlnoci.

Každá hůlka posázená drahými kameny umí sesílat právě jeden blesk denně za každý kámen.

Počet kamenů na hůlce nemůže být nikdy větší, než jaké je možné maximum daného typu.

Každá hůlka může být použita kýmkoliv a kdykoliv, pokud má dostatek magů na to, aby požadované kouzlo seslala, popř. pokud už nevyčerpala svůj denní limit blesků.

Počet magů v hůlce nikdy nemůže překročit její možné maximum.

TYP


Existuje pět typů hůlek, kterým se zde budeme více věnovat. Pro větší přehlednost typy opakujeme:

Běžná
Hadovitá
S chocholkou
Hadovitá s chocholkou
Žezlo

BĚŽNÁ


(Viz vzhled)

Jedná se o nejzákladnější formu hůlky. Vyrobit ji je ze všech typů nejsnadnější, proto pokud se družina setká s hůlkou, kterou vyrobil daný alchymista jako svou první, bude se s největší pravděpodobností jednat právě o ni.

Základní počet magů běžné hůlky na den je 0.

Maximální počet drahých kamenů běžné hůlky je roven dvěma.

HADOVITÁ


(Viz vzhled)

Jedná se o jednu z běžnějších forem hůlky. Je typická pro nízko postavené pomocníky nekromantů a temných mágů, kteří svým svěřencům nedávali lepší, jako důkaz své vlastní nadřazenosti.

Základní počet magů hadovité hůlky na jeden den je +1.

Maximální počet drahých kamenů hadovité hůlky je roven třem.

S CHOCHOLKOU


(Viz vzhled)

Jedná se o průměrně častou a silnou formu hůlky. Na jejím konci se nachází chocholka ze srsti huňáče libovolné barvy (ale jen jedné), připevněná výše uvedeným postupem. Ta zesiluje schopnosti hůlky, což se v herním systému projevuje zvýšeným počtem magů na den a maxima kamenů. Váha chocholky je zanedbatelná. Hůlky s chocholkou si s oblibou vyráběli průměrně silní alchymisté.

Základní počet magů hůlky s chocholkou na jeden den je +2.

Maximální počet drahých kamenů hůlky s chocholkou je roven čtyřem.

Zvláštnost chocholky

Jak už bylo řečeno, chocholka je vyrobena ze srsti huňáče, což s sebou nese jeden, místy nepříjemný problém:

Navzdory pravidlu uvedenému na začátku kapitoly Vlastnosti mohou být magy hůlky vysávány, avšak pouze huňáčem příslušné barvy. Každý takový huňáč, který se octne v okruhu 10 sáhů od hůlky si hází na past Int~ 1- pozná/ nepozná přítomnost hůlky. Pokud v hodu uspěje, začne jako první činnost v příštím kole vysávat magy z hůlky a to dvojnásobnou rychlostí, než normálně. I při vysávání z hůlky si však huňáč zachovává pud sebezáchovy, takže přestane akumulovat a uteče, hrozí-li mu bezprostřední nebezpečí.

Tato zvláštnost platí i pro hadovitou hůlku s chocholkou.

HADOVITÁ S CHOCHOLKOU


(Viz vzhled)

Jedná se o velmi silnou a dost vzácnou formu hůlky. V oblibě ji měli hlavně temní mágové, potažmo nekromanti, kterým nahrazovala případné mezery ve znalostech základních kouzel a blesků. Hráči se mohou, na poměry hůlek, často setkat s artefaktem právě tohoto typu.

Základní počet magů hadovité hůlky s chocholkou na jeden den je +3.

Maximální počet drahých kamenů hadovité hůlky s chocholkou je roven pěti.

Zvláštnost chocholky

Tento typ hůlky má stejnou zvláštnost jako hůlka s chocholkou.

ŽEZLO


(Viz vzhled)

Žezlo je vlastně zkříženina dvou běžných hůlek, jejichž síla tak úměrně vzrůstá. Jeho průřez se dá nazvat kruhovým, proto se dá dobře uchopit. S tímto typem hůlky se družina prakticky nemůže setkat jinde, než v hrobkách dávno mrtvých králů, velmi mocných nekromantů, vůdců podsvětí apod., tedy na nejvyšších možných místech.

Základní počet magů žezla na jeden den je +4.

Maximální počet drahých kamenů žezla je roven šesti.

Zvláštnost žezla

Žezlo je mimo obvyklých kouzel schopné sesílat také tato kouzla:

Sugesce
Hypnóza
Zenerova karta
Melenina krása


Je zde však jistá výjimka: U kozla Melenina krása se počet potřebných magů snižuje na polovinu, nemůže nastat neúspěch a použít jde vždy jen na sebe.

MATERIÁL


Hůlky mohou být dřevěné nebo kovové.

Kovové hůlky rozlišujeme podle druhu kovu (prvku nebo slitiny), dřevěné podle druhu dřeva.

Následují tyto podkapitoly:

1) Kovové
--1i) Ušlechtilé
--1ii) Neušlechtilé
2) Dřevěné
--2i) Z listnatých stromů
--2ii) Z jehličnatých stromů
--2iii) Ze speciálních stromů (mohou být 1), 2) i něco navíc)

KOVOVÉ


Kovové hůlky bývají zpravidla těžší, než hůlky dřevěné a také počet magů, o který se zvyšuje počet magů podle typu bývá nižší.

Kovové hůlky dělíme podle kovu na ušlechtilé a neušlechtilé. Počet magů ušlechtilých hůlek bývá logicky vyšší, než jak je tomu u kovů neušlechtilých.

Pro PJ, kteří prospali začátek sedmé třídy základní školy, popřípadě se na tuto úroveň vzdělání ještě nevyšplhali, uvádíme základní rozdíl mezi kovy ušlechtilými a neušlechtilými:

Kovy ušlechtilé neztrácejí věkem kovový lesk. Tyto kovy (pokud jsou čisté) si svůj lesk naopak uchovávají stále.

Kovy neušlechtilé svůj kovový lesk věkem ztrácejí. Zhruba měsíc po opracování se už lesknou mnohem méně a s rostoucím věkem jsou stále omšelejší.

Pro potřeby tohoto díla budeme brát, že slitiny, jejichž jedna třetina a více je neušlechtilá jsou taktéž neušlechtilé, zatímco slitiny, které jsou více jak z dvou třetin ušlechtilé jsou ušlechtilé. Oficiální vzorec se pochopitelně liší, ale proč si zbytečně motat hlavu?

HŮLKY Z NEUŠLECHTILÝCH KOVŮ


jsou lépe popsány výše. Zde jen dodáváme, že jejich průměrná magenergie se pohybuje kolem +1 až +3 magů na den. Ale protože příklad napoví nejlépe,několik jich uvedeme:

Železo
je klasickým kovem, proto počet magů, o které bude zvyšovat magy hůlky dle typu bude 0.

Cín
je méně častý, nicméně velmi hojný.

Bronz
je slitina, není tedy čistě přírodní. Navíc obsahuje ušlechtilou měď.

Zinek
není příliš hojný, proto bude přidávat

Adamantin
skoro až nedostupný zelený kov.

Samozřejmě mohou existovat výjimky:


Hůlky z ušlechtilých kovů


Měď
je poměrně hojná a není ani příliš cenná.
Stříbro
je docela vzácné a cenné.
Zlato, platina
jsou obojí velmi cenné kovy.
Nikl
celkem běžný.
Olovo
je cenné a celkem vzácné.

DŘEVĚNÉ


Dřevěné hůlky jsou lehčí než kovové.

Čím starší dřevo je, tím účinější jsou kouzla.


Jehličnany

Dřevo z těchto stromů bývá lehčí, než dřevo z listnáčů a speciálních stromů. Protože existuje mnoho velmi běžných druhů jehličnanů, přidávají v průměru méně magů, než jiné typy dřeva. Pokud bude u konkrétních příkladů uvedeno jen rodové jméno dřeviny, myslí se nejběžnější druh daného rodu. A teď už příklady:

Smrk
je nejběžnějším jehličnanem. Není ničím vzácný ani jedinečný.

Jedle, borovice
jsou méně běžné než smrk, nicméně stále velmi hojné.

Jalovec, tis
jsou ještě méně běžné a vzhledem mírně netypické.

Modřín
je jediný jehličnan, který opadává. Je ale poměrně hojný.

Cedr (libanonský), jedle bělokorá, smrk stříbrný
jsou všechno vzácné jehličnany, které nerostou jen tak všude.
Listnaté stromy
Listnáče mají poněkud těžší dřevo, než stromy jehličnaté, ale lehčí, než některé druhy speciálních stromů. Mají mnohem rozmanitější škálu druhů.
Běžné ovocné stromy
jakými jsou např. jabloň a hrušeň nejsou vůbec ničím výjimečné.

Dub, buk ,olše, topol
jsou všechno běžné stromy beze zvláštností. Mají v sobě však "starého ducha", proto je lepší nejdřív promluvit s duchem stromu.

Magnólie
je zvláštní tím, že je někdy strom a někdy keř.

Bříza
má bílou, tedy netypickou barvu kůry.

Smuteční buk, červenolistý buk, lípa krymská, topol černý, smuteční vrba
jsou všechno netypické druhy s typickým rodem.

Hloh slivňovitý, hloh jednoblizný, katalpa trubačovitá, křehkovětec žlutý
jsou netypické druhy, patřící mezi netypické rody.

Kanzan, raywood, baobab, zlatia
jsou všechno exotické stromy, jejichž dřevo je k sehnání jen na zakázku.

Jak sami vidíte, možností je nespočet. Proto ani nemá cenu snažit se uvádět všechno.

VÝPLŇ

Pokud je hůlka dřevěná (u kovových to jde taky, ale není to příliš běžné), může mít nějakou svou výplň, své srdce, svou duši. Zde zase popusť uzdu své fantasie a vymýšlej.

Výplň může přidat hůlce maximálně jednu minci na váze.

VZÁCNÉ KAMENY

A pomalu se dostáváme k nejdůležitější schopnosti hůlky a to je sesílání blesků. Tuto činnost zvládá za pomoci vzácných kamenů vysázených po její délce. Pokud tedy nějaké jsou.

U každého typu hůlky je uveden maximální počet zasaditelných kamenů, který je neměnný. Podle druhu kamene pak může hůlka sesílat blesky.

Obecně platí:
Kameny se dobíjejí vždy o půlnoci.

Pro blesky z hůlky platí stejná pravidla jako pro blesky popsané v pravidlech (pravděpodobnost zásahu), jen s tím rozdílem, že hůlka sama má vždy stoprocentní pravděpodobnost úspěchu seslání.
Kameny vysázené na hůlce musí vždy vážit alespoň jednu desetinu mince.

Pár kamenů jako příklad:
1) Rubín - Rudé blesky
2) Safír - Modré blesky
3) Smaragd - Zelené blesky
4) Diamant - Bílé blesky
5) Onyx - Černý blesk
6) Ametyst - Fialové blesky
7) Topaz - Žluté blesky
...

POUŽÍVÁNÍ

Používání je prosté a jednoduché. Stačí si rozmyslet kouzlo, v duši si opakovat vyvolávací formuli a po pátém zopakování pomyslet na hůlku a vykřiknout, nebo normálně říct formuli.
http://www.drakkaria.com/obchod/fotky/9047b.jpg

Co jsou runy a jak je vyrobit

19. listopadu 2007 v 18:25 | Tia |  Runy
Co jsou runy?
Runy znaky jsou nejstarším typem písma národů na severu Evropy. Dávnými skandinávskými a severogermánskými kmeny byly vnímány ovšem v širších souvislostech. Domnívali se, že runy představují sílu vesmíru. Pravděpodobně panovala představa, že když člověk tesá do kamene, dlabe do dřeva nebo maluje, navazuje kontakt s vesmírem. Mezi národy severní Evropy je stále ještě častý názor, že runy jsou znaky, které lidé dostali od Boha. Proto byl runovým znakům připisován tajemný význam a byly využívány pro věštění a amulety, které chránily před zlem a posilovaly sílu člověka.Každý národ má svůj výklad a své oslovení run. Jsou také ruzné obdoby, ale v základu jsou všechny runy stejné.
Z čeho je udělat? Jak se věští?
Dřevo: Jasan, tis, a dub, ploché valouny, keramické střepy nebo kostky. Symboly jsou vyryté nebo nakreslené červenou (barva krve) nebo modrou (barva zasvěcená Odinovi). Při věštění se runy zamíchají ve váčku a pak jsou vrženy na hladkou plochu. Runy, které padnou blízko sebe, se při čtení ovlivňují. Runy otočené symbolem k zemi se nevykládají. Dopadnou-li runy k vykladači hlavou dolů, jde o tzv. převrácenou runu.
Význam run:*
1. FEHU, FEOH, FREYJA
Bůh plodnosti a pokoje, znamená štěstí a soulad.
Převrácená runa - ztráta, stagnace a nesvár
2. URUZ, UR, SÍLA
Je znamením moudrosti, vědění, tvůrčí síly, příležitosti, sexuality a štěstí.
Převrácená runa - zmařená příležitost, tělesné potíže nebo zadržený rozlet.
3. THURISAZ, THORN, TRN
Symbolizuje ochranu, poymoc a dobrou zprávu.
Převrácená runa - napovídá o zranitelnosti a zlých zvěstech, potíže
4. ANSUZ, OS, ODIN
Značí moudrost a pomoc starších. Nebo také magická duchovní moc či zasvěcení.
Převrácená runa - škodolibé kousky
5. RAIDO, RAD, KOLO
Cesta, ať v praktickém či spirituálním smyslu ohlašuje postup vpřed
Převrácená runa - zpoždění, ponaučení či obtížné putování
6.KENAZ, KEN, OHEŇ
Umělecký podnět nebo milostná vášeň
Převrácená runa - kdosi či cosi tento oheň dusí
7. GEBO, GYFU, DAR
Bude následovat velkodušná štědrost, bohatství a přátelství.
Převrácená runa - značí sobectví a samotu a odloučení. Přátelské svazky jsou ohroženy.
8.WUNJO, WYN, RADOST
Znak štěstí, harmonie a pozitivních změn
Převrácená runa - sváry, neshody mezi lidmy a nabádá k tomu, abychom nezvládnutelným situacím obezřetně předcházeli.
9.HAGALAZ, HAGAL, KRUPOBITÍ
Předpovídá nečekané překážky a choroby.
Převrácená runa - ohlašuje zdržení způsobené vnější mocí
10. NAUTHIZ, NYD, NEZBYTNOST
Tato důležitá runa hájí trpělivost. Chtivost či sobecká touha vyvolají potíže.
Převrácená runa - říká, že je třeba opatrně zvažovat rozhodnutí i závazky.
11.ISA, IS, LED
Překážky mezi lidmy mohou být tělesné i citové.
Převrácená runa - lze učinit kroky k tomu, aby ledy roztály a nesoulad se mezi přáteli rozplynul.
12. JERA, GER, ROK
Runa představuje koloběh přírody a života. Práce přináší ovoce.
Převrácená runa - značí, že je narušen přirozený běh věcí, že je tudíž třeba odstranit překážky, aby řádný chod byl obnoven.
13.EIHWAZ, EOH, TIS
Smrt nabádá, abychom s láskou pečovali o život na zemi.Smrt může také znamenat pomíjení starých způsobů a zvyků.
Převrácená runa - značí neschopnost zanechat ničivých návyků či nezdravou hrůzu ze smrti.
14.PERTHRO, PEORTH, KRB
Jako pradávný symbol domova značí tato runa tajemství a nezbytnost.
Převrácená runa - oznamuje, že tajemství jsou zrazena a o citech se hovoří nepokrytě.
15.ALGIZ,EOHL,OCHRANA
Runa značí ochranu před nebezpečím a pokušením.
Převrácená runa - naznačuje, že je potřeba se vyhnout jakémukoliv nebezpečí, jež snad pochází od přítele či známého člověka.
16.SOWULO, SIGEL, SLUNCE
Předpovídá dobré zdraví a štěstí a také tvůrčí sílu a ponaučení.
Převrácená runa - značí chorobu, která pochází z nedbalosti.
17.TEIWAZ, TYR, BůH VÁLKY
Symbolizuje odvahu, energii a vášeň jež přináší štěstí.
Převrácená runa - je znamením zničujících a vyčerpávajících nesvarů.
18.BERKANA, BEORG, ZROZENÍ
Runa může znamenat, že něco významného začne a bude se rozvíjet, může také vypovídat o novém manželství či skutečném narození.
Převrácená runa - zvěstuje stagnaci či překážky bránící v rozvoji.
19.EHWAZ, KůŇ
Značí cestování a změnu, snad nový domov či nové zaměstnání.
Převrácená runa - Snad je na dohled duchovní pouť.
20. MANNAZ, MAN, MUŽ
Obraz člověka představuje inteligenci, paměť, kulturu, vyšší atributy lidstva. Runa také poukazuje k rodinným záležitostem.
Převrácená runa - napovídá, že dotyčná osoba hledá samotu a odloučení, zejména od rodiny. Runa může také znamenat zneužití či opomíjení inteligence.
21. LAGUZ, LAGU, VODA
Runa představující intuici, vše záhadné a podvědomí. Napovídá o duševním uvědomění a netušené tvořivosti.
Převrácená - říká, že člověk vyjde z mořských bouří zmaten a rozcitlivělý.
22.INGUZ, ING, PLODNOST
Dovršení plánů, záměrů a úspěchů na všech stupních.
Převrácená - postup je zastaven, je třeba zvlášního úsilí.
23. OTHILA, ETHEI, MAJETEK PŘEDKů
Runa se vztahuje k dědictví a k majetku vůbec, vztahuje se i na vlastnosti, schopnosti a rodinné tradice, stejně jako materiální statky.
Převrácená runa -Napovídá o potížích s dědictvím, nesouladu s rodiči nebo o rozpadu rodiny.
24.DAGAZ, DAEG, DEN
Runa probouzení a průzračného jasu. Hojně se pohrnou úspěchy a nastane prosperita.
Převrácená runa - věští nutnost mírnit se ve výdejích
25. WYRD, OSUD
Váček vykladače run obsahuje i jednu slepou runu, značící tajemství a osud. Oznamuje, že tazateli budou informace odepřeny a že věc rozhodne osud.
* Přesnější význam run najdete v dřívějších článcích.

Sebepoznávání

19. listopadu 2007 v 15:20 Výuka magie
Základní otázkou je, proč je vůbec nutné snažit se poznat sebe a proč by nás zrovna sebepoznání mělo přivést ke štěstí? Odpověď je jednoduchá: Pokud se neznáte a neovládáte sebe a své myšlenky, budete loutkami ovládanými svými (před vámi mnohdy skrytými) vlastnostmi (pudy, vášněmi, strachy...). A protože nebudete znát své myšlenky, nebudete vědět, jak a proč na kterou situaci zareagujete a kterou situaci si svým myšlením stvoříte.
Čím méně se budete tedy znát, tím větší nevědomý chaos budete vytvářet. Naopak ale čím více se poznáte, tím budete vědomějším tvůrcem svého života a tím také více budete ovládat svůj život místo toho, aby váš život ovládal vás.
Jak se tedy poznávat a žít vědomějším životem? Základem, který vyslovili snad všichni myslitelé včetně Ježíše Krista, je pozorování. To bychom mohli rozdělit na sebepozorování a pozorování ostatních, z čehož obě metody jsou podstatné.
Pozorujte sebe - jak na co reagujete nebo jak byste reagovali, kdybyste byli v situaci "toho druhého", co se vám líbí a co se vám nelíbí... Ideální metodou je pozorovat se jakoby z pohledu třetí osoby bez hodnocení (analýzy), být otevřený k tomu, co přichází a především být upřímný. Protože je ale člověk zvyklý a vychován stále něco hodnotit, je to poměrně obtížné, ale ne nemožné :-). Z počátku se analýze nevyhnete, ale postupně zkuste jen vnímat své jednání. Začnete-li je hodnotit, zpravidla se začnete za mnoho věcí kritizovat. Sebepozorováním svých reakcí a upřímností a otevřeností k sobě si objevíte např. zvýšenou agresitivu, lpění, zvýšenou sexualitu, pokrytectví, ješitnost, pýchu, závist, žárlivost... a mnohé další vlastnosti, které se vám na sobě nebudou líbit.
Zkuste ale pozorovat i chování, které se vám na sobě líbí. -Člověk je často nevnímá, protože mu přijde přirozené, ale právě to by mělo vyvažovat v sobě zpozorované nelibé chování. Nicméně pokud se ale přistihnete při sebekritice sebe, doporučuji oproštění se od sebekritiky, které popisuju v článku jak se nekritizovat.
Pozorujte ostatní - Vedle sebepozorování zkuste pozorovat aktivně bez kritiky i chování ostatních. Ostatní vám svými reakcemi mohou velice pomoct při hledání sebe. Svým jednáním vám většinou nastavují zrcadlo některého vašeho (i třeba skrytého) chování - tedy v určité situaci se chovají tak, jak se chováte vy nebo jak byste se chovali v jejich situaci také. A nebo vám chování a jednání ostatních může ukázat to, kým nejste a tím vám tedy ukázat, kým jste (opakem chování toho druhého) nebo naopak kým byste se chtěli stát. Díky obojímu pak můžete pak změnit své chování k obrazu svému.
Nikdy však nikoho nekritizujte a ani neodsuzujte za jeho chování - za to, kým je (a to ani sebe). Vždy si jen uvědomte, jaký vnitřní vztah k tomuto chování máte vy sami. I Ježíš říkal "Suďte a budete souzeni"...
Chápu, že je snazší a pohodlnější se na sebepozorování vykašlat a vymlouvat se třeba na zaneprázdněnost - ráno se nasnídat, jít do práce nebo do školy, odpoledne přijít, dát si u televize večeři, jít spát a ráno znovu... Ale pozorování můžete dělat resp. žít po celý den a navíc když už nic jiného, tak je to zábava :-) . Jakmile budete poznávat kým jste a zjistíte co byste chtěli, máte dobrý základ pro to, abyste byli šťastnějšími a činili i ostatní šťastnými. Protože budete-li se usmívat, uvidíte, že se svět bude usmívat na vás :-)
Jakmile začnete s pozorováním, mohou vyvstat nelibé situace, které si takto vytáhnete ze své třinácté komnaty. Neboli jestliže chcete vyčistit studánku své duše, voda se při vytahování kalu ze dna vždy zakalí. Tento kal pak můžete buď nechat usadit nebo ho vytáhnout a zbavit se ho... Buďte proto bdělí.