Výroba kuše ~tentokrát česky~

11. dubna 2008 v 12:12 | Tia |  x Vyrob si
Za upozornění na tenhle návod vděčím Krtečkovi (díky!). Autorem tohoto článku je Martin "Broďan" Picek.
Pozdně gotická kuše a její konstrukce

Úvod
Kuše, tj. mechanická střelná zbraň s masivním lučištěm příčně upevněným k pažbě (soše) a s jednoduchým spoušťovým mechanismem prodělala velmi dlouhý vývoj a její počátky lze sledovat již cca 400 let př. n. l. v Řecku a Číně. Tento článek přibližuje pouze relativně krátký úsek její historie, kdy sehrála důležitou roli ve všech konfliktech, které zasáhly naše území.Od počátku 15. století byla kuše (v dobově mluvě "samostřiel" či "kušě") v podstatě jedinou střelnou zbraní, která se v Čechách používala k vojenským účelům a její preferování před lukem je třeba vidět v širších souvislostech.

Kuše z počátku 16. století
Nejdůležitější složkou feudálního vojska byla v Evropě od 11. století šlechtická těžká jízda, polotěžká jízda hrála doplňkovou roli a pěchota, až na výjimky, spíše podružnou. Pyšný a sebevědomý rytíř předpokládal rovnocenného protivníka. Se stejnou výzbrojí a shodným stylem boje. Taktiku vzájemného nárazu šiků obrněných jezdců nebylo třeba v naší oblasti po několik staletí měnit.
Luk, který se u nás ve středověku používal, nebyl příliš výkonnou zbraní a s vývojem ochranné zbroje se stával neúčinným. Na gotických obrazech se objevují jak luky reflexní, tak i přímé (např. Velislavova bible a bible Václava IV.). V průběhu 14. století lze sledovat narůstající množstevní převahu kuší nad luky. Na počátku 15. století již byl luk ve vojenské výzbroji jevem dosti výjimečným. Kuše jednoznačně zvítězila. Nevyžadovala zvláštní výcvik, byla dostatečně účinná i proti zbroji, mohla být delší dobu natažena a připravena k okamžité střelbě. K její obsluze stačil malý prostor, což bylo výhodné hlavně při obraně opevnění.
Je všeobecně známo, že husitské války přinesly zásadní obrat ve způsobu vedení boje. Lidová pěchota bez zkušeností a zpočátku i špatně vyzbrojená by v otevřeném poli nebyla pro těžkooděnce vážným protivníkem. Byla schopná obstát pouze díky pohyblivému polnímu opevnění - vozové hradbě. Jelikož se jednalo v podstatě o pevnost, byly k její obraně používány obdobné střelné a palné zbraně jako ve městech, hradech a tvrzích. Města, která hrála v tehdejších válkách klíčovou roli, měla dostatečný řemeslný potenciál, aby vybavila armádu obrovským množstvím těchto výrobně náročných zbraní. K jednomu válečnému vozu bylo obvykle šikováno 4-8 střelců z kuší, 2 střelci z ručnic, 2 pavézníci, několik cepníků a sudličníků a 2 vozatajové. Kuší byli často vyzbrojeni i jízdní střelci (jako alternativa k palné zbrani).
Konstrukce
Pozdně gotická kuše byla zbraní relativně dokonalou. Její skládané lučiště se vyrábělo různými technologiemi. Obvykle se na vnější stranu dřevěného jádra naklížilo několik vrstev zvířecích šlach (dobře snášejí tah) a na vnitřní stranu rohovina (dobře odolává tlaku). Rohovinové plátky byly oboustranně rýhované a navzájem slepené klihem. Používal se pravděpodobně rybí klíh, který je pružnější, než kostní či kožní. Celek byl potažen příčně spojenými konopnými provazci a zabalen do tenké kůže (pergamen, hadí kůže) nebo plátna či do březové kůry. Tato vnější vrstva byla někdy zašita, ale někdy pouze zalepena.
Některá lučiště zcela postrádala dřevěné jádro a byla tvořena pouze rohovinou a šlachami. Obecně lze říci, že se k výrobě lučišť používaly lokálně dostupné materiály a výrobní technologie se tudíž lišily. V naší oblasti lze stěží předpokládat, že standardní lučiště obsahovalo např. velrybí kostice.
Takto konstruované lučiště bylo poměrně lehké a proto pohlcovalo na vlastní urychlení pouze malou část vložené energie. Z hlediska účinnosti kuše bylo tedy výhodnější, než pozdější ocelová lučiště. Jeho nevýhodou byla nízká odolnost vůči dešti a vlhkosti (používaly se speciální transportní obaly) a dlouhý čas potřebný pro výrobu.
Skládané lučiště se k soše upevňovalo výhradně svazkem provazů, zpravidla konopných.
V západní Evropě byla již v 15. století zvládnuta technologie výroby lučiště ocelového. Pro něj existovala alternativa uchycení pomocí železných třmenů a klínků. V Čechách se ocelové lučiště rozšířilo až v 16. století, tedy v období renesance.

Příklad uvázání lučitě k sošePrůřez skládaným lučištěm
Silná tětiva byla po napnutí zachycena tzv. ořechem, což je kostěný nebo železný váleček s výřezy pro tětivu a střelu a s ozubem pro zachycení spouští. Ořech býval přesně uložen v soše, v lůžku vyztuženém kostí nebo v železném pouzdře, o které se při napnuté zbrani opíral celou svou přední plochou. Stačilo tedy, aby byl k soše přivázán motouzem, aby držel na svém místě. Zvířecí kost nebo paroh nebyl dosti odolný materiál pro kontakt se spoušťovou pákou. Proto byl do ořechu vsazen svislý čep, který držel železnou destičku, o kterou se spoušť opírala. Od 15. století se používají i železné ořechy, přesto se kostěný ořech běžně objevuje i v 16. a 17. století. Železný ořech bylo možné k soše připevnit také čepem-osičkou a jeho přesné zadlabání do pažby není v tomto případě nutné. Toto řešení je však předmětem spekulací a ve středověku se používalo minimálně. Spoušť tvoří dlouhá páka, která je buď bez pružiny nebo se opírá o listovou pružinu. Přítomnost této pružiny vyžadují některé typy napínacích zařízení (rumpál, německý a anglický hever, "kozí noha").
Klasické spoušťové ústrojí s ořechem volně uloženým v kovovém pouzdře
Spoušťové ústrojí s dělenou pákou. Záchyt ořechu se po každém výstřelu přesouval do výchozí pozice zatáhnutím za vyčnívající motouz s uzlíkem
Napínání kuše
Po celou dobu pozdního středověku byla naprostá většina polních kuší napínána pomocí opaskového háku. A to buď asymetricky jednoduchým hákem nebo symetricky dvojhákem (resp. dvěma háčky). Z tohoto důvodu je k soše společně s lučištěm připevněn také masivní třmen pro nohu střelce. Hák zavěšený na silném opasku nasadil střelec na tětivu a sešlápnutím nohy zbraň napnul. Během napínání se hák přidržoval rukou. Napínací síla takovýchto kuší mohla být stěží větší než 1300-1500N. Silnější nátah by běžný člověk již fyzicky nezvládl. Na několik desítek metrů dokázaly vystřelované šipky - tzv. "plitky" prorazit všechny typy lehčích odění a dostatečně proniknout za něj. Kroužková nýtovaná brň, prošívanice, lehčí plátové kabátce již nedokázaly střelu zachytit. Dobrou ochranu poskytovala plátová zbroj a i když střela plechem prošla, nepronikla příliš hluboko. Výhodou uvedených kuší byla relativně vysoká "kadence" - 2 až 3 mířené výstřely za minutu a snadná obsluha, která se zvláště ocenila v polní bitvě, kdy byl bojovník značně stresován.
Zvyšující se kvalita odění vyžadovala výkonnější kuše. Pro jejich napínání se používaly buď jednoduché rumpály a pákové napínáky působící tahem nebo tlakem ("kozí noha") nebo výrobně náročné anglické a německé hevery. Anglický hever snižoval sílu potřebnou k napnutí pomocí několika kladek (2-6), přes které byly vedeny klikou navíjené provazy. Staročeský výraz "kliky" se zřejmě používal jak pro anglický hever, tak pro rumpál bez kladek. Jeho nevýhodou byla možnost zapletení dlouhých provazů během boje, neboť se po natažení snímal ze zbraně a zavěšoval na opasek. Proto je možné považovat za nejdokonalejší napínák tzv. německý hever (Zahnstangewinde, staroněmecky Heber či Hebar). Fungoval na principu ozubeného hřebenu s hákem pro tětivu, který byl posouván ozubeným kolem s pastorkem a klikou. Napínaly se s ním i ty nejsilnější kuše s nátahem až 5500N (tento, často uváděný, údaj se ale zřejmě týká pozdějších ocelových lučišť).
Takovéto zbraně probíjely na vzdálenost několika desítek metrů i plátovou polní zbroj. Kromě pomalé obsluhy měly však i další, dnes opomíjené, slabiny. Všechny části kuše byly extrémně namáhány (zvláště parohový ořech a jeho pouzdro) a jsou dochovány i poškozené exempláře. Slabé místo je také úchyt lučiště k soše provazem, kde dochází k jeho uvolňování vlivem velkých rázů, což snižuje přesnost střelby. A v neposlední řadě nízká životnost tětivy. Ta prý vydržela pouze několik málo desítek výstřelů. Její výměna nebyla snadnou záležitostí a za tímto účelem se používaly speciální lavice, do kterých se kuše upevnila a šroubovým napínákem se buď ohnulo lučiště nebo se napnula "falešná" tětiva, pro kterou měla některá lučiště speciální zářezy umístěné blíže ke středu.
Nasazování tětivy pomocí druhé "falešné tětivy" na speciální lavici
Lavice se šroubovým napínákem pro nasazování tětivy
Jedna z variant zakončení tětivy. Běžně se ale užívala i jednoduchá oka.
S výkonnými kušemi s německým nebo anglickým heverem se na středověkých obrazech setkáváme spíše zřídka. Většina zachovalých německých heverů pochází až z období renesance, kdy se rozšířila silná ocelová lučiště.
Běžná vojenská kuše byla, dle mého názoru, prostou zbraní bez ozdob. Obklad kostěnými destičkami sice zvyšoval odolnost sochy, zdá se však, že se jednalo hlavně o estetické důvody. Ve sbírkách se dochovaly převážně lovecké či sportovní exempláře obložené kostěnými destičkami a s polychromovanými lučišti. Ve své době se jednalo o luxusní zbraně a právě proto se, na rozdíl od obyčejných, dožily dnešních dnů.
Napínací háčky s kladkami. Úchyt na konci se nasazoval na speciální čep na soše kuše
Rumpál. Na rozdíl od anglického heveru není vybaven kladkami.
Pákový napínák působící tahem. Je též označován jako "kozí noha" společně s variantou působící tlakem
Anglický hever. Měl až 6 kladek a manipulace s ním nebyla snadná. U nás se používal výjimečně
Střely
Střela do kuše, tj. šipka (staročesky "plitka" či "střiel") byla tvořena dřevěným dříkem se dvěma stabilizačními křidélky a kovaným hrotem. Nejčastěji se používaly hroty kvadratického nebo kosočtverečného průřezu nasazované na dřík pomocí tulejky nebo trnu. Jejich tvar byl vhodný k prorážení ochranné zbroje, zvláště kroužkového pletiva. V menší míře se používaly i jiné typy střel. Křídlatý hrot s dlouhými řeznými hranami byl pravděpodobně určen, vzhledem k velké ranivosti, hlavně pro střelbu na koně. Právě střelbou na koně se vnášel zmatek do útočící jízdy. Bylo to přímo vyžadováno tehdejšími vojenskými řády. Např. Václav Vlček z Čenova: "A ti střelci, kteříž budú za pavézníky, aby jim stříleli koně před potkáním i po potkání".
Výjimečně se vyskytují i hroty jiných tvarů, např. s vidlicovitě rozeklaným tělem se dvěma špicemi; dutý hrot s otvory, který za letu pískal; hrot ve tvaru srpu se špicemi dopředu. Stabilizační křidélka byla obvykle vyráběna z tenké kůže, dřeva nebo papíru. Plundrující soldateska (tedy každé běžné vojsko) používala s oblibou papír nebo pergamen z uloupených knih.
Zvláštní skupinu tvoří hroty s rytou výzdobou (nálezy z Plačic, Mnichovic, Mstěnic). Tyto šipky jsou většinou značeny monogramem a jsou považovány spíše za ceremoniální předměty či odznaky. Některé nálezové situace však dosvědčují, že byly používány i v boji (Plačice).
Dvě klasické "plitky" s průraznými hroty (Panzerstecher, bodkin)
Originály hrotů
Přesnost standardní středověké kuše nebyla nijak velká. Pro válečné účely, kdy byl cílem člověk nebo kůň, však zcela jistě dostačovala. Při střelbě z replik se lze přesvědčit o velkém vlivu kovaného hrotu střely na přesnost. Hroty nejsou zcela symetrické a i přes kovářovu snahu mají odlišné rozměry i hmotnost. Určitou roli hraje také symetrie napnutí lučiště, která nebývá precizní zvláště při použití opaskového háku. O vlastnostech autentického skládaného lučiště se dnes nelze přesvědčit, neboť rekonstrukce původní výrobní technologie dosud nebyla zvládnuta uspokojivým způsobem.
Výhodou kuše oproti luku je již zmíněná možnost, mít po delší dobu napnutou zbraň okamžitě připravenou k výstřelu. To jistě ocenil jak bojovník na vozové hradbě, tak i jezdec, který si kuši v klidu napnul a pověsil k sedlu (což jistě nebylo bez rizika), aby s ní následně mohl napadnout protivníka. Rychlost střelby s sebou vždy nese problém se zásobováním střelivem a nižší kadence kuše nebyla při uplatňované taktice vnímána jako zásadní nedostatek. Tento předpoklad potvrzuje i nebývalý rozvoj v oblasti palných zbraní a jejich konečné vítězství nad mechanickými střelnými zbraněmi.
Replika kuše s německým heverem
... s pákovým napínákem
... s rumpálem
Transportní obal pro ochranu kuše před povětrnostními vlivy
Různé druhy toulců. Často se vyskytovaly dřevěné potažené kůží nebo kožešinou
Replika německého heveru
Součásti heveru
Ozubené kolo
Ořech z losího parohu. O železný čep se opírá spoušť. Je to zjednodušené řešení. Originály mívají ve spodní části ocelovou destičku drženou roznýtovaným čepem..
Ořech je uložen s minimálními vůlemi v kovovém lůžku a nemůže samovolně vypadnout. Při natažené tětivě se opírá celou svou přední stranou o toto lůžko.
Přední část sochy je zesílena svislým čepem, který zabraňuje jejímu případnému rozštípnutí.
 


17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wellstiell Wellstiell | E-mail | Web | 27. května 2008 v 19:25 | Reagovat

je to dost složitý, asi bych radši šetřila

2 Tia Tia | Web | 27. května 2008 v 21:46 | Reagovat

to asi jo no :o)

3 Eryttnell Eryttnell | 20. července 2008 v 13:34 | Reagovat

kašlu na kuš rovnou si udělám pořádnej luk a budu to mit ještě dřív a určitě levnějií mež tu kuš a beztak kdybych dělal tu kuš tak se s tím několik týdnů budu dřít a pak nakonec finále dám tam šíp zmáčknu spoušť a nic a budu to roztebírat a dělat znovu fakt ne

4 Chci se naučit dobrou magii Chci se naučit dobrou magii | 29. července 2008 v 20:18 | Reagovat

Luk je nejlepsi a ti co s nim umi strilet na dalku vice jak 40 metru presne ( jako ja ) jsou dobri lukostrelci  [Knights of GoodMagic]

5 to by ste cteli vedet co?? to by ste cteli vedet co?? | 29. srpna 2008 v 13:52 | Reagovat

No, kuš más nesporné výhody v průraznosti a v tom že můžetenklidně pěkně dlouho čekat s nataženou a nabitou kuší. Jenže ve srovnání s takovým anglickým lukem je nevýhodná. luk nabijete za pár sdekund a navíc výstupní rychlost šipky u kuše se silou nějakých 600liber je oproti luku silnému třeva nějakých70liber je jen asi o 2m/s vyšší a to kvůli krátkému lučišti ale zase je těžší šipka takže průraz je vyšší mnohem

6 Arya Arya | 3. listopadu 2008 v 17:21 | Reagovat

Já si myslím že luk je lepší já z něj taky střílím a nemůžu si stěžovat

7 Rocky Rocky | 26. února 2009 v 19:31 | Reagovat

Kuš je dobra jenom se dlouho vyrabi ale jinak ji mam radši než luk

8 Křovi Křovi | 4. března 2009 v 19:31 | Reagovat

kvalitní kuš má navrch před kvalitnim lukem také jde o to kdo míří a střílí :-)

9 polo195 polo195 | 16. března 2009 v 19:00 | Reagovat

Reknu vam strilel jsem s lukem a je to rychlejsi a snadnejsi, ale zato kuse se mi libi vic... muzes s ni lepe mirit, a muzes s ni chodit nabitou delsi cas... a kus ma navic i mnohem lepsi dizain... :-D

10 ivo.sochor ivo.sochor | E-mail | 9. července 2009 v 15:35 | Reagovat

jak se vyrabí kuš

11 laky laky | 14. srpna 2009 v 20:24 | Reagovat

kuša sa dá vyrobit aj omnoho jednoduchšie než z orechom

12 No name No name | 13. listopadu 2009 v 21:44 | Reagovat

kde bich mohl sehnat neaky luciste pls?

13 maty maty | 14. února 2010 v 12:28 | Reagovat

8-)

14 maty maty | 14. února 2010 v 12:29 | Reagovat

:-)  :-(  ;-)  :-D  8-O  8-)  :-?  :-x  :-x  :-P  :-|  :-!  ???  :D  [:tired:]  O_O dobrá stránka

15 mates mates | 17. února 2010 v 13:08 | Reagovat

to e celkem primityvní ja si ji děšlam z duralu na freze a soustruhu ale jeste nevim z ceho udělam lučiště to asi koupim...

16 feky feky | E-mail | 27. března 2010 v 12:49 | Reagovat

ja skusam vyrobit lukovisko z duba.dufam ze je to dobry napad.chcem aby to vyzeralo co narealnejsie kedze to ma byt hist. replika

17 Dan Dan | 31. července 2010 v 18:35 | Reagovat

[13]: Kontaktuj p. Kýzla  www.bows-kyzl.cz

18 Grimmy Grimmy | 9. září 2010 v 13:14 | Reagovat

"Kuš" se dá vyrobit mnohem jednodušeji. Třeba z ramínka na oblečení, :P. Stačí mít  desku, na jeden konec připevnit ramínko, doprostřed kuše/i když spíše na konec kuše - na druhé starně od ramínka na desce přilepíme duté "tělo" fixu, které podložíme rozpůleným kolíčkem na prádlo/špejlemi/papírem, pořádně přilepíme. Úplně na konci desky přilepíme celý kolík. Na každý konec ramínka přivážeme elastickou gumu, kterou natáhneme tak, aby byla držena celým kolíkem. Špejli/šipku/ protáhneme fixem a dáme ji před gumu do celého kolíku. Namíříme a střílíme, :D. Možná...

19 lukas lukas | E-mail | 14. února 2011 v 13:29 | Reagovat

mam jeden problem a bol bi som rad kkebi mi nekto dobre poradil virabam si kusu a neviem ake drevo mam pouzit na luk abi bolo dost pevne ale abi sa mi netrhalo teda nelamalo. O_O

20 martin martin | 11. srpna 2011 v 13:38 | Reagovat

jasan

21 maty maty | 20. listopadu 2011 v 21:01 | Reagovat

kolik ¨mněří to kolečko cm ?????
:-D  :-D jinak hodně dobré :-D  :-D

22 maty maty | 22. listopadu 2011 v 20:31 | Reagovat

:-!

23 maty maty | 22. listopadu 2011 v 20:32 | Reagovat

:-)  :-(  ;-)  :-D  8-O  8-)  :-?  :-x  :-P  :-|  :-!  ???  :D  [:tired:]  O_O

24 samuelos samuelos | 20. prosince 2011 v 22:08 | Reagovat

[6]: nemozem nesuhlasit. luk sa da vyrobit lahsie. ale asi neviete ze kušu vytvorili aby sa nou dali bránit z hradby pred nepriatelom uz z dialky.  Ak si vyrobíte kušu a naučíte sa s nou strielat tak strelite do dialky 70 metrov. ale aj luk je dobry. lahko prenosny a rychlo sa da na mieste opravit aj bez naradia. moj rekord v strelbe z luku je 36 metrov a z kuse 68 metrov. ale moj idol je aj tak vzduchovka :-D  :-D 8-)

25 Marc Marc | 10. února 2012 v 7:43 | Reagovat

Zajímavý článek a fotky ... díky :-)

26 Blevins18Evangeline Blevins18Evangeline | E-mail | Web | 2. června 2012 v 9:37 | Reagovat

I think that to receive the <a href="http://goodfinance-blog.com">loans</a> from banks you should have a great reason. However, once I've got a credit loan, because I was willing to buy a car.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.