Výuka magie

Karmický zákon

16. března 2009 v 18:25 | Tia
Určitě jste se již s pojmem karma setkali. Poslední dobou zjišťuji že čím dál víc lidí o tomto zákonu nic neví, neslyšeli o něm. Stručně obsah celého článku: Karmický zákon = co uděláš, to se ti vrátí.
Nedělí se to na dobro a zlo, jen lidé si mezi těmito pojmy udělali pomyslnou čáru. Oddělili jeden celek. Je to jako jin a jang, jako den, který má 24 hodin. Ani o minutu více. A od půlnoci je už další den. Je mezi tím čára.

Tady už popis zkopírovaný z blogu jas.blog.cz:
Co to tedy je KARMA a Karmické zákony. Karma je něco jako skladiště událostí. Omlouvám se za tento popis, ale je to něco s čím se v evropské tradici nesetkáváme. Každá živá bytost, tudíš i člověk, má svojí karmu, kde se jí ukládají všechny události, které za život vytvoří a veškterá rozhodnutí, která udělá. Po ukončení života je tato karma přehrána a bytost zhodnotí, jak úspěšná, či neúspěšná ta rozhodnutí, či události byla a jaký měla vliv na jeho další vývoj. Při rozhodování se řídí tím, čemu se říká karmický zákon, tento se projevuje i za života, neboť je neměnný. Po prozkoumání karmy se bytost opět vrací do života, aby napravila veškterá selhání, která předtím provedla. Tato selhání jdou samozřejmně napravit i během života, pokud je rozpoznáme.
Jak tedy funguje karmický zákon? Karmický zákon funguje velmi jednoduše, jeho podstata je nejlépe popsána několika příslovími. Jmenovitě jsou to přísloví : Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Na hrubý pytel hrubá záplata. Oko za oko, zub za zub a podobně. Z toho je vidět, že pokud uděláš někomu cokoli, vrátí se ti to samé zpět, nebo si to samé prožiješ v příštím životě. Ve své podstatě tak tedy tento neměnný zákon odráží veškteré činny zpět k jeho původcům a to i mnohonásobě zvětšeny. Evropská tradice čarodějnictví hovoří až o trojnásobné odplatě. nemyslím, že by tyto odrazy byly určeny takto přesně, nicméně velká většina se zkutečně vrací třikrát.
Tím se dostáváme k dalšímu zákonu a tím je zákon svobodné vůle. Každá existující bytost má něco, co se nazývá svobodnou vůlí. Tato svobodná vůle znamená, že bytost se může sama rozhodnout tak, jak uzná za vhodné. K tomuto zákonu se ovšem také váže PLNÁ zodpovědnost za každé, byť i sebemenší rozhodnutí. To znamená, že rozhodne-li se bytost jakkoli, vždy nese veškteré nálsedky, které z onoho rozhodnutí plynou. Tento zákon NELZE nikterak obejít, lze jen odsunout na určitou dobu následky činu.
Ve své podstatě tyto zákony nelze nikterak obejít. Setkal jsem se již s mnoha názory, že toto obejít lze a nebo že se tomu lze vyhnout, ale není to pravda. Sám jsem u takto mluvících osob viděl, jak se jim vrací veškteré věci, které udělali. Oni sami toto samozřejmě přičítali jiným věcem, než samotnému karmickému zákonu a tím zapadali stále hlouběji a hlouběji do svých problémů.
Karmické zákony a karma nám má pomoci vyvynout se k lepším bytostem, proto se tomu nelze vyhnout.


:)
...PS: komentáře teď nečtu, nemám čas...

Základní schopnosti mágů

7. října 2008 v 20:44 | Tia
Myslím, že tohle je nutnost. Těchto 13 bodů jsou jen naprosté základy a meditace knim bezpochyby patří (ale ano!). Při meditaci dobíráte energii, se kterou se musíte naučit manipulovat, naučit se nechat jí průchod a to proto, že při čarování neděláte nic jiného, nežli manipulujete s energií. Kdo ji neumí ovládat, nedopadne dobře...

Magické "hodnosti"

5. června 2008 v 7:32 | Tia
V poslední době jsem měla pár dotazů, jaký je rozdíl mezi čarodějem a mágem, a tak tedy vypíšu všechny magické hodnosti od nejnižší, po nejvyšší.
Je jich 10 a já jsem teď zhruba na hodnosti Čarodějky - ale brzo se budu hlásit na hodnost mága. :-)

Vědomé dýchání - přání pomocí dechu

4. června 2008 v 13:40 | Tia
Toto cvičení provádějte když si něco přejete a nedokážete to jen pomocí vůle. Zakládá se na tom, že vůle nikdy není tak silná, aby přemohla nevědomí. V nevědomí máme vždicky malé místečko které je něco takového, že kvůli němu si jen trošičku přejeme ponechat si zlozvyk. Vy ale o tom mýstečku nevíte a nedokážete ho odstranit. Když ho neodstraníte, nikdy se vám nepovede zlozvyk překonat. Proto je tu vědomé dýchání.

Sebepoznávání

19. listopadu 2007 v 15:20
Základní otázkou je, proč je vůbec nutné snažit se poznat sebe a proč by nás zrovna sebepoznání mělo přivést ke štěstí? Odpověď je jednoduchá: Pokud se neznáte a neovládáte sebe a své myšlenky, budete loutkami ovládanými svými (před vámi mnohdy skrytými) vlastnostmi (pudy, vášněmi, strachy...). A protože nebudete znát své myšlenky, nebudete vědět, jak a proč na kterou situaci zareagujete a kterou situaci si svým myšlením stvoříte.
Čím méně se budete tedy znát, tím větší nevědomý chaos budete vytvářet. Naopak ale čím více se poznáte, tím budete vědomějším tvůrcem svého života a tím také více budete ovládat svůj život místo toho, aby váš život ovládal vás.
Jak se tedy poznávat a žít vědomějším životem? Základem, který vyslovili snad všichni myslitelé včetně Ježíše Krista, je pozorování. To bychom mohli rozdělit na sebepozorování a pozorování ostatních, z čehož obě metody jsou podstatné.
Pozorujte sebe - jak na co reagujete nebo jak byste reagovali, kdybyste byli v situaci "toho druhého", co se vám líbí a co se vám nelíbí... Ideální metodou je pozorovat se jakoby z pohledu třetí osoby bez hodnocení (analýzy), být otevřený k tomu, co přichází a především být upřímný. Protože je ale člověk zvyklý a vychován stále něco hodnotit, je to poměrně obtížné, ale ne nemožné :-). Z počátku se analýze nevyhnete, ale postupně zkuste jen vnímat své jednání. Začnete-li je hodnotit, zpravidla se začnete za mnoho věcí kritizovat. Sebepozorováním svých reakcí a upřímností a otevřeností k sobě si objevíte např. zvýšenou agresitivu, lpění, zvýšenou sexualitu, pokrytectví, ješitnost, pýchu, závist, žárlivost... a mnohé další vlastnosti, které se vám na sobě nebudou líbit.
Zkuste ale pozorovat i chování, které se vám na sobě líbí. -Člověk je často nevnímá, protože mu přijde přirozené, ale právě to by mělo vyvažovat v sobě zpozorované nelibé chování. Nicméně pokud se ale přistihnete při sebekritice sebe, doporučuji oproštění se od sebekritiky, které popisuju v článku jak se nekritizovat.
Pozorujte ostatní - Vedle sebepozorování zkuste pozorovat aktivně bez kritiky i chování ostatních. Ostatní vám svými reakcemi mohou velice pomoct při hledání sebe. Svým jednáním vám většinou nastavují zrcadlo některého vašeho (i třeba skrytého) chování - tedy v určité situaci se chovají tak, jak se chováte vy nebo jak byste se chovali v jejich situaci také. A nebo vám chování a jednání ostatních může ukázat to, kým nejste a tím vám tedy ukázat, kým jste (opakem chování toho druhého) nebo naopak kým byste se chtěli stát. Díky obojímu pak můžete pak změnit své chování k obrazu svému.
Nikdy však nikoho nekritizujte a ani neodsuzujte za jeho chování - za to, kým je (a to ani sebe). Vždy si jen uvědomte, jaký vnitřní vztah k tomuto chování máte vy sami. I Ježíš říkal "Suďte a budete souzeni"...
Chápu, že je snazší a pohodlnější se na sebepozorování vykašlat a vymlouvat se třeba na zaneprázdněnost - ráno se nasnídat, jít do práce nebo do školy, odpoledne přijít, dát si u televize večeři, jít spát a ráno znovu... Ale pozorování můžete dělat resp. žít po celý den a navíc když už nic jiného, tak je to zábava :-) . Jakmile budete poznávat kým jste a zjistíte co byste chtěli, máte dobrý základ pro to, abyste byli šťastnějšími a činili i ostatní šťastnými. Protože budete-li se usmívat, uvidíte, že se svět bude usmívat na vás :-)
Jakmile začnete s pozorováním, mohou vyvstat nelibé situace, které si takto vytáhnete ze své třinácté komnaty. Neboli jestliže chcete vyčistit studánku své duše, voda se při vytahování kalu ze dna vždy zakalí. Tento kal pak můžete buď nechat usadit nebo ho vytáhnout a zbavit se ho... Buďte proto bdělí.

Jak se nekritizovat

18. listopadu 2007 v 15:05
Při sebepozorování a poznávání sebe dochází k sebekritice. Většina lidí však zaměňuje sebekritiku, která je formou nedostatku lásky k sobě samému, za sebereflexi (-sebeuvědomění). Někteří se dokonce domnívají že sebekritika (ve smyslu "psychického sebemrskačství") je jedinou cestou a motivací pro sebezlepšení. Jak ale taková sebekritika vzniká?
Jednou z příčin tohoto nedostatku lásky k sobě samému je vnímání sebe skrze názory ostatních. Mnohdy jste kritizováni lidmi, kteří se pohybují okolo vás, ale není zde dostatek "chválících" lidí, kteří by tuto rovnováhu plně dorovnávali ve prospěch vaší sebelásky, protože sami si ji zatím v sobě nedokážete najít.
Sebekritika je způsobena tím, že své vlastní chování považujeme za špatné, a to ať již z hlediska morálky společnosti či vlastní víry. Společnost je odedávna nastavena na dualitě dobra a zla ; dobrého chování a špatného chování. Kdy se ale v přítomnosti můžete zachovat opravdu "špatně"? Odpověď zní, možná zatím překvapivě, "Nikdy". Pokaždé, když se v přítomnosti rozhodnete pro nějakou z nabízených variant (a to i pokud se rozhodnete proti vlastnímu přesvědčení), uděláte to dle toho, kým v přítomnosti jste (dle vašeho přítomného "já"). Ano, v budoucnu (tedy v budoucí přítomnosti) se minulé rozhodnutí může jevit jako nesprávné. Ale váš nový názor, že vaše minulé rozhodnutí bylo nesprávné, vychází z hodnot, kterým věříte v nové přítomnosti. A také nikdo netvrdí, že ani toto nebudete třeba v další budoucnosti považovat za "špatné" (i když ta budoucnost může trvat třeba jen několik sekund/minut). Proto každé vaše přítomné rozhodnutí vychází z toho, kým jste v přítomnosti -jaké jsou podmínky, jak se cítíte. A jestliže vychází vaše rozhodnutí vždy dle toho, kým jste, v přítomnosti není nikdy "špatné".
Proč se tedy kritizovat za rozhodnutí, které jste svobodně učinili v přítomnosti jako nejlepší možné v dané situaci? Vystihuje to plně staré rčení "Po bitvě je každý generál", které platí i ve vnitřní psychice člověka. Pokud chcete na sobě něco změnit, přestaňte se kritizovat, protože sebekritika popírá to, kým jste v minulosti byli. Sebekritika vám zabraňuje přijmout sebe jako celek se vším, co jste kdy udělali v minulosti. Sebekritika, tak jak je užívána lidmi, jen snižuje sebelásku. Trestání sebe samotného kritikou je jen podvod, aby se člověk cítil na chvíli lépe. Není tedy tím správným hnacím motorem pro sebezdokonalení. Sebekritika v pravém slova smyslu znamená přijmout sebe takového, kým jste. Sebereflexe je pak uvědomováním si toho, kým jste.
Jak se tedy nekritizovat? Začněte se pozorovat a uvědomte si chování, které byste na sobě rádi změnili. Nenazývejte je nikdy "špatným chováním" - neodsuzujte se za to, kým jste. Jste tím, kým jste, protože vás tak vychovali rodiče či např. vyškolila společnost. Ale nikdy se nevymlouvejte na vnější faktory a neříkejte "Jsem holt takový/taková (a nedá se to změnit)", protože tím blokujete svou snahu být pro sebe šťastnějším "já". Pozorujte, jak se chováte a jak byste chtěli místo současného chování příště jednat. Budete-li se pozorovat, v příští situaci, kdy budete cítit, že jste se dostali do situace, v níž obvykle používáte "staré chování", vyberte si své "nové já" a zachovejte se dle toho, jak se chcete zachovat (-co vám přinese větší sebeuspokojení). Nic ale nikdy nepotlačujte, protože cokoli potlačíte, objeví se vám někde jinde. Oprošťujte se tímto způsobem od vašeho "starého já" ; odložte jej jako jste odložili staré hračky. - Ty jste odložili ne proto, že by byly špatné, ale prostě proto, že je tu něco nového ; něco, co více odpovídá tomu, kým chcete být (-co odpovídá vaší představě o sobě samém). Nebo je to jako software počítače, který dosud fungoval, ale vy si tam dáte "novější verzi". A pokud se někdy zachováte opět dle vašeho starého chování, nekritizujte se za ně. Pozorování sebe se vám brzy stane tak přirozeným jevem jako je dýchání .
Tímto oprošťováním se od starého a přijímání nového se "upgradujete" a stáváte se pomocí vědomějšího života bez sebekritiky nejkrásnější představou o sobě samém - stáváte se kým vy sami chcete být, protože vy jste ti, kteří si nastavují hodnoty morálky a co je dobré a co špatné.

Velké prázdno

26. května 2007 v 11:51 | Tia

Toto je pro uklidnění mysli, je to hra na prázdno a tebe, kdo zvítězí, kdo prodraje....
Všechno si důkladně promysli. Nejlíp se to dělá ještě z kamarádem nebo ségrou a tak....

Ovládání živlů

26. května 2007 v 11:49 | Tia
Myslete si přání. Samozřejmě to musí být takové přání které se vám může splnit. Teď záleží jen na vás v jakém živlu ho chcete uplatnit.

Ovládání myšlenek

26. května 2007 v 11:47 | Tia
UPOZORNĚNÍ: Úkoly dělejte postupně. Nepřeskakujte ani nečtěte tuto kapitolu pokud jste si nepřešetli to předtím!

Koule energie

10. května 2007 v 20:50 | Tia
Spoutání energie do tvarů vytvořené vaší myslí je nejvíc používáno při tvoření koulí energií. Tohle je způsob, jak se naučit uzavřít energii.

Sloveso

8. května 2007 v 20:30 | Tia

Sloveso

V Quenye se vyskytuje několik skupin sloves. Jeden druh sloves zahrnuje jen holé kořeny bez koncovky, jako quet- - mluvit, mat- - jíst, sil- - svítit: jsou sestaveny podle modelu je (souhláska)-samohláska-souhláska. Tento druh může být nazýván základní slovesné kmeny. Ostatní skupiny sloves, které by mohly být nazývány odvozená slovesa, se skládají z kořenu a koncovky, často -ya nebo -ta. Příkladem jsou např. slovesa metya- - "dokončit, dovést do konce, přivodit konec" ze základového slova MET, nebo tulta- - "svolat" ze základu TUL (tento základ je také základním slovesem - tul- - přijít).

Základní požadavky pro výuku magie

23. dubna 2007 v 18:16 | Tia
Základní požadavky pro výuku magie:
(klikni na celý článek)
 
 

Reklama